O pyku a o nás

O Poison a Lilith a jejich cestě do pekla a zase zpátky

18. června 2018 v 18:36 | Lilith & Poison
Za sedmero popelnicemi a devatero paneláky žila byla jedna dívka jménem Poison. Byla celkem hodná, jak se na dítě slušelo, ale ostatní děti ji stejně neměly rády. A tak si jednou řekla, že i peklo by bylo lepší, než to, co jí ty děti udělaly ze života, až si jednou dala za cíl peklo najít, aby si trochu zlepšila život. O pár let později seděla s maminkou v pizzerii a sledovala po očku dva mladistvé, přičemž jeden říkal druhému "Vole dávej bacha, tenhle matroš je fakt pořádný peklo," a podal mu sáček s něčím, co připomínalo sůl...

"No dopíči to je hnus." řekla Poison při vdechnutí své první dávky pyka zhruba v patnácti, možná šestnácti letech, a udělala prvních pár kroků do pekla.

"Vítej," řekl čert u vstupu. "Já jsem Barnabáš Přizdisráč a budu tvým průvodcem a mučitelem. Víš, proč jsi tady?" hrozivě zachrastil řetězem, který měl omotané jako škrtidlo kolem levé ruky.

"Protože tady být chci, neasi." Odpověděla na sračky sjetá Poison, odstrčila čerta a šla do své cely udělat si další čáru. Je jedno, že nevěděla, kde ta cela je. Našla ji instinktivně, po čuchu, protože tam měla připravený bezedný sáček s pykem. Což chudák čert ještě nevěděl. Každá cela v pekle totiž byla připravena na míru pro svou duši odsouzenou k nekonečným mukám.

Bezedný sáček měl jeden háček: ne každá dávka z něj byla stejná! A některé z nich dokonce vůbec nebyly pyko, ale nějaký neidentifikovatelný pojeb.

Poison sjížděla čáru za čarou, až jí jednoho dne Barnabáš přinesl krabici. "Tohle ti posílá sám Lucifer," řekl, položil krabici a čekal, co se bude dít dál. Poison, už pomalu na dojezdu, se natáhla pro krabici a otevřela ji. Byla v ní další krabice, údajně s tisícovkou jehel. A vedle ležel návod psaný polsky, naštěstí s názornými ilustracemi. A pružné škrtidlo, daleko vhodnější než čertův řetěz. Just saying.

Poison se rozzářily oči. O tomto způsobu dosud slyšela jen od mnohem zkušenějších spoluvězňů na společných obědech, na které byla nucena chodit a nesnášela to každým gramem své existence. Barnabáš stále se zájmem sledoval skrz okýnko ve dveřích, co se bude dít dál. Měl se na co těšit.

Poison nadávala jako dlaždič u čtení polského návodu, ale když si byla jista, že postup zná, dala se do práce. Velkou čáru pyka, kterou měla připravenou k večeři, dala do nádobky na ředění, umně natáhla vodu do buchny, celých 10 čárek, protože je hovado a chtěla to husté. S citem zalila krystalky třpytící se od pekelného ohně. Pečlivě směs rozmíchala a tahala roztok do stříkačky, dokud nezbyla ani jedna kapička. Zaškrtila si ruku čtyři prsty nad loketní jamkou, zacvičila, a za chvilku našla použitelnou žílu - a kdyby jednu. Vybrala si cíl. Zhluboka se nadechla, vypustila vzduch jehlou, dokud nezbyla jen drobná roztomilá bublinka. Chvilku na to se jehla zaryla pod kůži a našla svůj cíl na první pokus. Jemně natáhla píst. Do průhledného lehce nažloutlého roztoku vytryskl slabounký proud krve. Plna slastného očekávání, začla nedočkavě a bez lásky tlačit píst směrem k ruce. Píst se ani nestihl rozkoukat a setkal se opět se dnem stříkačky, která chvilku na to opustila svou žílu, se kterou měla nyní vztah bližší než Barnabáš se svým řetězem.

S hlasitým zalapáním po dechu ucítila, jak jí chladivý pocit projel krkem, načež se přidaly stovky měsíčně stříbřitých mravenců, běhající jí uvnitř hlavy, v rukách, v nohách, až nakonec v celém těle. Zamotala se jí hlava, ale bylo to příjemné, měla pocit, jakože se vznáší. Lehla si na zem své plesnivé cely a užívala si ten pocit, který byl stokrát, tisíckrát intenzivnější než všechno, co do té doby s pykem poznala. Nahlas se zasmála a zavřela oči. Chtěla si tento moment uchovat už napořád.

Barnabáš, stále postávajíc ve dveřích sledoval tuhle scénu, a ovládla ho zvědavost. Otevřel dveře a zeptal se překopnuté Poison, stále se válející v pekelné euforii na špinavé zemi.

"Mohl bych taky?" Zeptal se. Poison nic neřekla, jen pokynula směrem ke krabici plné buchen, ať se teda týpek obslouží.

Barnabáš návod viděl v aramejštině, obrázky nicméně pochopil. O chvíli později se na zemi válela Poison i s čertem, oba přesmaženější než řízky, které byly včera k obědu.

Sjetý Barnabáš neudržel jazyk za zuby a za chvíli Poison poznala každého čerta, jelikož závislost se v pekle rozšířila rychleji než příušnice ve třídě nenaočkovaných dětí alternativně smýšlejících rodičů.

Lucifer se o tomto problému dozvěděl v momentě, kdy do práce nepřišel už ani jeden čert. Všichni byli paranoidní a (oprávněně) se báli, že přijdou o práci, tak si radši vzali nemocenskou, aby mohli nerušeně fetovat u Poison na cele.


Lucifer, aby se uklidnil, si píchnul svou blankytnou dávku oxycodonu, a šel se poradit za svým otcem, pánem Bohem, jak by situaci měl řešit. Vševědoucí mu poradil, že Poison bude víc trpět ve světě mezi smrtelníky, kde se pyko magicky neobnovuje každou půlnoc, načež si s Luciferem dali high five a brko. Oba byli moc(ní), takže jim jejich plán přišel dokonalý a bezchybný.

Poison se z pekla moc nechtělo, ale už v něm prožila celé mládí, tak si řekla, že fetovat i v jiném prostředí by nemuselo být tak hrozné. Čerti její odchod oplakali, protože její cela se zamkla i s bezedným sáčkem a nemohli ji otevřít.

Jak čas plynul, Poison začalo fetování po letech nudit. Začala se místo toho věnovat četbě, háčkování, telenovelám a akvaristice. Každý den ale na svůj čas strávený v pekle vzpomínala. Někdy v dobrém, někdy ve zlém, ale zapomenout prostě nemohla.

V tomto okamžiku přichází na scénu Lilith, která do té doby vedla naprosto nevinný život. Téměř. Možná. To už se nikdy nedozvíte.
Její život byl peklo v úplně jiných ohledech a na rozdíl od Poison by byla ráda, kdyby tomu tak nebylo.

A protože to byly obě homosexuálně orientované, teplé, lesbické buzerantky, před kterými rodiče schovávali své dcery (které mrzelo, že jsou před nimi schovávané), daly se dohromady a andělé na nebi o nich zpívali zamilované metalové písně.





Jednoho krásného dne, kdy se obě dívky oddávaly vášnivému sexu, na dveře zaťukal nečekaný host.

Barnabáš.

"Poison, moc prosím za celé peklo, vrať se k nám. Otevři tu celu. Lucifer odjel na dovolenou na Tahiti (prý je to magické místo!) a žádná další smažka nemá bezedný sáček plný pyka jako součást mučení. Závisí na tobě osud celého pekla, protože všichni čerti jsou pořád na dojezdu, který už trvá pekelně dlouho. Konkrétně od doby co jsi odešla. Nejsou schopni pracovat. Jménem celého pekla tě prosím, pojď se mnou." A nabídl jí i Lilith dvě čáry prvotřídní kvality, které koupil od babičky Pykové Karkulky. Tu jednu z nich plánoval pro sebe, ale když viděl, že Poison není sama, zaimprovizoval.

Poison se celá nesvá podívala na Lilith. Lilith, ožralá jak ta kráva, která věděla všechno o zážitcích z pekla Poison, řekla: "Hurá, dobrodružství!" a škytla.

Poison pokrčila rameny, a protože byla také pod vlivem alkoholu, sestoupila i s Lilith a čertem zpátky do pekla. Měla za to, že jen čertům otevře celu a vrátí se zpátky. Čerti si ji tam však nechali i po tom, co celu otevřela, protože Poison byla pokaždé úplně přendaná a mlela takové sračky, že se čerti chlámali vždycky až do přespříštího rána. Lilith zůstala taky, protože nechtěla Poison nechávat v pekle samotnou. Tak se tam našlehávali až do doby, než se vrátil Lucifer.

Ten, už zoufalý, pořád nechápal, co s tím pykem všichni jeho čerti mají. A tak ho vyzkoušel také. Rovnou do žíly pekelným plamenem doutnající krve. Bál se ale nastřelit se sám, jelikož jeho návod byl v němčině a ani ilustracím moc nerozuměl, a tak dovolil Poison, ať ho nastřelí. Té se to povedlo na první pokus a bez hrči.

Od té doby peklo pomalu zamrzalo, protože nikdo neudržoval pekelný oheň. Všichni hříšníci utekli, v čele s Donaldem Trumpem, protože je nikdo nehlídal. A jelikož měly Lilith s Poison z pekla štěstí, povedlo se jim proklouznout ven také. To na jejich sílící závislosti však vůbec nic nezměnilo. Na zemském povrchu fetovaly dál. Občas říkaly, že se pokusí přestat, ale už v ten moment jim bylo jasné, že to jen tak říkaj a dýl jak tři dny stejně nevydrží.

Jednoho dne se vysmažily tak moc, že zprznily všechny pohádky, na které si vzpomněly, včetně svých vlastních životních příběhů, které sice nebyly zrovna pohádkové, ale…čert to vem.

In pyko veritas

1. června 2018 v 1:27 | Lilith & Poison
Tak začneme hezky od začátku.
Nechceme brát drogy...ale drogy chtějí nás. Myslely jsme si, že ne, že nad tím máme moc, ale myslet znamená hovno vědět.

Nicméně! Tohle nebude depresivní blog, kde budete číst o tom, jak je pyko hrozné a jak jsou všichni jeho uživatelé smažky.
Ani nějakou velkou chválu na něj.
Ale surový informace bez příkras. Pak se sami rozhodněte, jestli o něco přicházíte...

...nebo spíš ne.

P.:
Mým životním snem vždycky bylo nabít si hubu. Jo. Takže když jsem se v šestnácti rozhodovala, co dál dělat, pervitin byl pro mě jasná volba.

L.:
Mým životním snem nebylo nabít si hubu, ale s přibývajícími letokruhy jsem přestávala být tak upjatá a zjistila, že na světě je daleko víc věcí, které bych chtěla vyzkoušet, než mi zazvoní hrana.

P.:
Byli jsme s pykem nejlepší kámoši po dobu...nějakých, řekněme, pěti let. Pak jsme se pohádali, a tři roky jsme se nebavili. Jakože vůbec. Nezvedala jsem hovory. Ignorovala SMSky. Dávala "zobrazeno" na facebooku.
Vítejak to chodí. Ne?

L.:
Nikdy mě ale nenapadlo, že by mě lákalo vyzkoušet pyko, hlavně když mě nelákaly ani tabákové výrobky s rozkošnými obrázky na krabičkách. Whoops. Potkala jsem P. a bylo to velky špatny, začla jsem přemýšlet nad tím, proč se s pykem kamarádila pět let, vrtalo mi to hlavou tak dlouho, že když se naskytla příležitost, s pykem jsme se seznámili. Důvěrně.

P.:
Ale pak mi jednou přišla návštěva. Nečekaně.
* Knock knock.
* Who's there?
* Pyko.
* Pyko who?
* Pyko I'm going to control your life once again you naive bitch
Ehehehe....No. Takže s pykem jsme se zase občas začali vídat. Jen sem tam. Nezávazně. Měli jsme po té době hodně co dohánět. A hlavně jsme si mysleli, že ten vztah už nikdy nemůže být takový, jako dřív.

L.:
Na pyku prý vzniká jen psychická závislost. Pokud to zní jako něco, co stačí překonat silnou vůlí, budete se mýlit zrovna tak, jako já. Přidejte psychosomatickou bolest a kroucení všech vnitřních orgánů. Najednou máte velký problém. I když v mysli víte, že byste neměli, tělo (a mozek především) si žádají svou dávku. Mozek se hodně rychle naučí, že po pyku se cítí senzačně, a udělá všechno pro to, aby dosáhl svého, tedy další dávky. I velmi podlé věci - začně úmyslně schovávat vzpomínky na to špatné.

P.:
A jednoho pěkného dne jsme se obě cítily skvěle a oboum nám přišlo jako perfektní nápad se něčím sjet. I sehnaly jsme alkohol. Zlily jsme se téměř do němoty. Posilněny (oslabeny?) alkoholem jsme se jaly shánět trávu. I tohle úspěšně. Zhulená jak paprika jsem dostala chuť na MDMA…

L.:
MDMA se však blbě shání. Kdo zkoušel, ví, kdo nezkoušel, uvidí. Tak že místo toho zkusíme čáry pyka. To se prý shání lépe. Shánělo se daleko hůř než tráva, ale nakonec se povedlo. Další věc co si pamatuju, stůl, připravené dvě čáry z prášku co vypadá jak sůl, ale chutná jako dlouhá a bolestivá smrt. O půl hodiny později, mluvím tolik, že nestíhám ani sebe, natož ona mě. Celou noc jsme pak dělaly asi to, co každý začínající narkoman - seděly na posteli, povídaly si, a hrály na "Pravdu". Na pyku se totiž těžko lže. V pyku je pravda.

P.:
... (A jelikož jsme teď na pyku, tak... popravdě... z té hry si nepamatuju vůbec, ale fakt vůbec nic.)
 
 

Reklama