O Pykové Karkulce

10. června 2018 v 20:45 |  Prznění pohádek
Za sedmero ulicemi a sedmero paneláky žila byla jedna dívenka. A protože brala pyko, nikdo jí neřekl jinak než Pyková Karkulka. Karkulka brala pyko již od svých deseti let, tedy pět a půl let. Její tolerance byla výše, než Hitlerova pravice, a její žíly tvrdší, než penis jejího dealera, když byl zrovna dobrý.
Jednoho dne maminka s tatínkem, kteří jeli tvrdě v kokainu, poslali Karkulku za babičkou pro další dávku. Sami se totiž předchozí den překopli, a nebyli schopni tam dojít sami. Na cestu dali Karkulce poslední dávku pyka, aby Karkulka měla dost síly na to za babičkou dojít a také láhev absinthu od Žufánka, jako úplatu za kvalitní koks, který babička vždy uměla sehnat v rekordním čase.
I nabodla Karkulka ztvrdlou žílu a vystřelila směr srdce svou dávku, a sebe směr babička.
Babička bydlela hluboko v lese, proto na ni benga nikdy nepřišli. Ani daň z nemovitosti neplatila. Slézaly se za ní smažky z širokého okolí a nikdy nikdo nebyl zklamaný. Babička byla vařič s dlouholetou zkušeností a pověstí přesahující hranice lesa, i přilehlého města.
Karkulka si to vykračovala vysmaženě vykroucenou chůzí do lesa. Už na jeho okraji chytla stíhu, že ji někdo pronásleduje. Neustále se otáčela kolem sebe, ale nikde nikoho neviděla.
Začalo se stmívat. Stíhy nabyly na síle a Karkulce div že nevypadly vyfičené oči, kterýma se rozhlížela.
Kde se vzal, tu se vzal, skočil před ni známý feťák jménem Vlk. O Vlkovi se vedly řeči, že fetuje už přes jedenáct let, ale nikdy si nepíchnul. Karkulce bylo jasné, že pokud se nestane zázrak, nebo nevymyslí něco chytrého, tak se Vlka nezbaví.
"Dej sem pyko," řekl Vlk.
"Nemám. Poslední jsem si šlehla před půl hodinou. Ale zrovna mířím k babičce vařičce, když mi dáš love, přinesu ti pyko přímo z varu."
"Na nějaké poděly nejsem zvědavej. Jdu s tebou."
A tak šli. Karkulka už neměla stíhy, protože byla chráněna Vlkem, který chtěl svoje pyko. Vlk měl trochu stíhy z Karkulky, protože byl moc a připomínala mu jednu buchtu z tekknopárty, kterou v nedávné době navštívil a dlouhé hodiny s ní dělal lásku.
Když uviděli chaloupku babičky vařičky, řekla Pyková Karkulka Vlkovi: "Dej mi love a počkej tady, za chvíli jsem zpátky."
Vlk neochotně vytáhl tisícikorunu a podal ji Karkulce. Ta vyrazila k babičce.
Zaklepala na dveře tajným kódem, který babičce říkal, že jde o Karkulku, ne o benga.
Otevřela dveře celá vysmátá.
Karkulka ale stále měla trochu stíhy, babička vypadala nějak jinak.
"Babičko, proč máte tak velké oči?" Zeptala se Karkulka.
"Neboť jsem sjetá jak pneumatiky na tvé felicii, děvenko."
"A babičko, proč máte tak velké uši?"
"Poněvadž při vaření pyka potřebuješ slyšet, kdy se blíží benga."
"A babičko, proč máte tak velké zuby?"
"Děvenko, přestaň haldit a pojď si šlehnout, akorát jsem dovařila..."
Karkulka tedy přestala stíhovat a haldit, a na babiččin pokyn si naředila a našlehla velkou dávku čerstvého, ještě mokrého pyka.
"Tohle není žádný pseudoefedrin, ale čistý solutan! Takové pyko už nikde nenajdeš!"
Karkulka znalecky přikyvovala. Vyřídila babičce pozdravy od rodičů a převzala několik balíčků koksu, které pečlivě uložila do košíčku. Také zmínila Vlka a předala babičce tisícovku.
Babička odměřila necelý gram pyka a dala ho Karkulce pro Vlka.
V tu ránu Vlk vrazil do chaloupky. "Dejte mi všechno pyko, nebo vás zabiju!"
Vystíhovaná babička se schovala pod stůl, ale čerstvě nastřelená Karkulka byla vyklidněná a zachovala chladnou hlavu.
"Pojď blíž, Vlku, něco ti ukážu."
Zmatený Vlk popošel blíž, aby viděl, co mu Pyková Karkulka ukazuje. Byla to buchna.
"To ti dá vše, co hledáš, po čem toužíš, a ještě něco navíc." Řekla.
"Já si nepíchám," odvětil Vlk.
"Ušetříš na tom. Je to nejekonomičtější a nejšetrnější způsob. Neříkej, že ti už z toho všeho šňupání neodpadávají kusy nosní přepážky."
Vlk se zamyslel. "No dobrá. Zkusit se má všechno. Ale jen jednou! A pak vás stejně okradu! Je čistá?"
"Jako já před šesti lety," odvětila Karkulka.
Vzala pořádnou dávku pyka, ukázala Vlkovi jak naředit, do buchny dala 20 vody a s pykem hladina stoupla o celých 15!
Zaškrtila Vlkovi ruku a našla nejvhodnější žílu. Protože Vlk dlouhé roky na pyku sportoval (byly to jeho záseky), měl fakt dobré žíly. Trefila se na první pokus.
Vlk začal zrychleně dýchat a po několika vteřinách ztratil vědomí.
"Oops," řekla Karkulka.
Babička vylezla ze svého úkrytu a vystíhovaně se zeptala: "Je mrtvý?"
Karkulka zkusila Vlkův tep a zjistila, že je jen v bezvědomí, ale dýchá. "Ne, není."
"Co s ním uděláme?"
"Odneseme do na kraj lesa a zavoláme na záchytku."
A tak se i stalo. Karkulka zavolala záchytku a utekla. Záchytka odvezla Vlka, kde vystřízlivěl, rozhodl se pro detox a pokračující léčbu.
Karkulka domů donesla kokain rodičům a sobě několik gramů pyka.
Sjela se tak, že si přivodila toxickou psychózu.
Babičku nikdy nezavřeli.
A Vlk? Dokud nezrecnul, abstinuje dodnes. O nástřelu se mu ale zdá pořád, každou noc. Někdy i během dne.


*mlask mlask* TREFA!!!
A pohádky je konec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama