In pyko veritas

1. června 2018 v 1:27 | Lilith & Poison |  O pyku a o nás
Tak začneme hezky od začátku.
Nechceme brát drogy...ale drogy chtějí nás. Myslely jsme si, že ne, že nad tím máme moc, ale myslet znamená hovno vědět.

Nicméně! Tohle nebude depresivní blog, kde budete číst o tom, jak je pyko hrozné a jak jsou všichni jeho uživatelé smažky.
Ani nějakou velkou chválu na něj.
Ale surový informace bez příkras. Pak se sami rozhodněte, jestli o něco přicházíte...

...nebo spíš ne.

P.:
Mým životním snem vždycky bylo nabít si hubu. Jo. Takže když jsem se v šestnácti rozhodovala, co dál dělat, pervitin byl pro mě jasná volba.

L.:
Mým životním snem nebylo nabít si hubu, ale s přibývajícími letokruhy jsem přestávala být tak upjatá a zjistila, že na světě je daleko víc věcí, které bych chtěla vyzkoušet, než mi zazvoní hrana.

P.:
Byli jsme s pykem nejlepší kámoši po dobu...nějakých, řekněme, pěti let. Pak jsme se pohádali, a tři roky jsme se nebavili. Jakože vůbec. Nezvedala jsem hovory. Ignorovala SMSky. Dávala "zobrazeno" na facebooku.
Vítejak to chodí. Ne?

L.:
Nikdy mě ale nenapadlo, že by mě lákalo vyzkoušet pyko, hlavně když mě nelákaly ani tabákové výrobky s rozkošnými obrázky na krabičkách. Whoops. Potkala jsem P. a bylo to velky špatny, začla jsem přemýšlet nad tím, proč se s pykem kamarádila pět let, vrtalo mi to hlavou tak dlouho, že když se naskytla příležitost, s pykem jsme se seznámili. Důvěrně.

P.:
Ale pak mi jednou přišla návštěva. Nečekaně.
* Knock knock.
* Who's there?
* Pyko.
* Pyko who?
* Pyko I'm going to control your life once again you naive bitch
Ehehehe....No. Takže s pykem jsme se zase občas začali vídat. Jen sem tam. Nezávazně. Měli jsme po té době hodně co dohánět. A hlavně jsme si mysleli, že ten vztah už nikdy nemůže být takový, jako dřív.

L.:
Na pyku prý vzniká jen psychická závislost. Pokud to zní jako něco, co stačí překonat silnou vůlí, budete se mýlit zrovna tak, jako já. Přidejte psychosomatickou bolest a kroucení všech vnitřních orgánů. Najednou máte velký problém. I když v mysli víte, že byste neměli, tělo (a mozek především) si žádají svou dávku. Mozek se hodně rychle naučí, že po pyku se cítí senzačně, a udělá všechno pro to, aby dosáhl svého, tedy další dávky. I velmi podlé věci - začně úmyslně schovávat vzpomínky na to špatné.

P.:
A jednoho pěkného dne jsme se obě cítily skvěle a oboum nám přišlo jako perfektní nápad se něčím sjet. I sehnaly jsme alkohol. Zlily jsme se téměř do němoty. Posilněny (oslabeny?) alkoholem jsme se jaly shánět trávu. I tohle úspěšně. Zhulená jak paprika jsem dostala chuť na MDMA…

L.:
MDMA se však blbě shání. Kdo zkoušel, ví, kdo nezkoušel, uvidí. Tak že místo toho zkusíme čáry pyka. To se prý shání lépe. Shánělo se daleko hůř než tráva, ale nakonec se povedlo. Další věc co si pamatuju, stůl, připravené dvě čáry z prášku co vypadá jak sůl, ale chutná jako dlouhá a bolestivá smrt. O půl hodiny později, mluvím tolik, že nestíhám ani sebe, natož ona mě. Celou noc jsme pak dělaly asi to, co každý začínající narkoman - seděly na posteli, povídaly si, a hrály na "Pravdu". Na pyku se totiž těžko lže. V pyku je pravda.

P.:
... (A jelikož jsme teď na pyku, tak... popravdě... z té hry si nepamatuju vůbec, ale fakt vůbec nic.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama