Červen 2018

Největší z nájezdů si přát

19. června 2018 v 19:10 Prznění písniček
Neboj, ten tah nekončí,
já se s párnem neloučím,
jsem rád, že feťák jsem.
Všechno co máš, mi prosím dej,
Zde na lžíci to vysypej,
já vím, jak správně se to ředit má,

Když feťák se přecení, dá přepal
je moc, vždyť už to dobře znáš.
Až stavy se rozleží,
A znova buchnu v ruce máš.
Snad už přišel's na to, proč smažíš rád
A že na párnu je nejlepší,
Když si po nájezdu jdeš zas dát.

Dealujeme ve vchodech,
pícháme si v podchodech,
kam se nikdo neodváží.
Jezdíme na černo tramvají
automaty nám nic nedají,
my jsme ti, stále po nájezdech hladoví

Pyku podřízený, přiznej, že
v hlavě máš, jen kdy si zas dáš.
Jen na tom ti záleží,
Tak klidně dál si smaž.
Už jsi přišel na to, proč pyko brát,
Že je z tvých lásek tou největší,
A jen kvůli nájezdům, chceš brát.

Všichni vyfičení, jsme dál,
Než si vůbec kdy přiznáš.
Závislost se nerozleží
Ten návyk navždy máš.
Já už přišel na to, proč ten prudký spád, co
vede do propasti ze všech největší,
tak do ráje nájezdů se vrať.

Spadnuls do propasti ze všech největší
Z níž už nemůžeš znovu vstát.

Nonstop

19. června 2018 v 18:22 Prznění písniček
Je tomu, už přibližně rok, co jsem spad také do tvrdých drog, však pro mámu, pořád jen hulič jsem.
Brácha ten hlídá jen svůj džob, v gay klubu, co jmenuje se "Bob"
Co dělám já, to nemaj ponětí.

Neznaj od pyka přísady, ty ve svým sejfu mám,
jen tobě můžu vážně říct, jsem vařič velikán.
Já smažím
Nonstop, vařím též nonstop a při únavě, nechodím spát.

Nonstop, na tahu jsem nonstop, a co pár hodin, mám chuť si dát.

Život je, občas k nasrání, občas též, průserem zavání, třeba tenkrát, když jsem se tak moc sťal.

Já nejsem, dítě mejdanů, jsem závislý, tím už zůstanu.
A to právě, přesně ty dobře víš.

Já nejsem dítě mejdanů, už dlouho nejsem fit.
Láká mě vůně párna snů, a chci ho kvanta mít,
Chci to brát
non stop, bez pauz a nonstop, a i s tolerancí, půjdu si dát.

Nonstop, já chci brát nonstop a to, co ze mě zbyde, bude brát dál.
Nonstop, já vařím nonstop a když razie přijde, budu se rvát.
Nonstop, já chci žít nonstop a po poslední dávce už nemůžu vstát...

Éčka, žerem éčka

19. června 2018 v 17:45 Prznění písniček
Dostal jsem právě na facebook vzkaz,
Jestli prý v pátek měl bych na ni čas,
Jistě že ano, já nejsem svatý,
Koláč ji dodám, na tekknopárty.

Koláčky sehnat, stačí jich pár,
Jak prase dát k tomu několik čar,
Až všechno mi dojde, dál nakoupit smím,
Bez toho se dealovat nenaučím.

Éčka, žerem éčka, nejsou to šméčka,
Každej víkend jsme totálně vyfáraní
Éčka, žerem éčka, tak co nám brání,
Pařit bez přestání do kóma či vyčerpání
Éčka

Po městě bloudím, kam teď jít mám?
Nevím kde jsem a tak se lidí ptám,
Lahváče cinkaj, v tašce co mám,
Někde na sobě - já už nevnímám.

Koláčky sehnat, stačí jich pár,
Jak prase dát k tomu několik čar,
Až všechno mi dojde, dál nakoupit smím,
Bez toho se dealovat nenaučím.

Éčka, zas jedem éčka, nejsou to šméčka,
A každej víkend jsme totálně vyfáraní
Éčka, žerem éčka, tak co nám brání,
Pařit bez přestání do kóma či vyčerpání

Tyhlety éčka, jsou však prý z péčka
A já jsem o tom vážně neměl zdání.
Šméčka, že šířím šméčka,
To neva když jsme až do rána vyfáraní
Éčka...

Voda živá

19. června 2018 v 8:25 Prznění písniček
Když končí se den a fetovat jdem,
pak na malou chvíli
Vrací se zpět, vzpomínky na fet
který do žil si střílím.
Všechny drogy co mám,
Vše co si naráz dám...
Mňam.

Když přichází noc, a já jsem fakt moc,
Dealer mi trochu schází,
Zjevit se měl krátce, obchod měl jít hladce,
Je to jeho prací
Však nezbylo mu nic,
A tady čím dál tím víc...

Ve mně navždy zůstává,
Pyko co v krvi zbývá
S ním se cítím živá,
Ač pomalu odeznívá.

Ve mně navždy zůstává
Pyko co v krvi zbývá,
Tiše odplouvá
A pomalu odeznívá...

Když končí se den a fetovat jdem,
nevnímám čas
Vracím se zpět a jdu se zas sjet,
snad pyko probudí nás
Zdá se nezbylo nic,
jenže čím dál tím víc ...

Ve mně navždy zůstává
Pyko co v krvi zbývá,
Už skoro za střízliva,
Víc a víc odeznívá

Ta myšlenka je vtíravá
Na pyko co mi zbývá
Jsem holt taková
Už se rozednívá

Jeden krystalek zůstává
Na sáčku ulpívá,
Uvnitř odpočívá.
Venku se zas stmívá.

V sáčku navždy zůstává
Smažka už usíná,
Pyko odeznívá...

Holka černooká

19. června 2018 v 5:55 Prznění písniček
Holka černooká, závislá budeš do roka
holka černooká nestřílej si tam.
Roztok se na lžíci točí,
Rozjede ti tvoje oči,
Holka černooká nestřílej to tam.

Holka černooká šňupni to pyko zhluboka
holka černooká já si s tebou dám.
Konec feťáckých radovánek,
Upadl ti tvůj nosánek
Holka černooká ten zbytek dej nám.

Holka černooká to není potok, to je stoka,
holka černooká, snad neředíš to tam?
Ve stoce je spousta špíny
Nastřelíš si kusy hlíny
Holka černooká nestřílej si tam.

Tohle dětem doma nezpívejte...

19. června 2018 v 5:40 Prznění písniček
Varna spadla, varna spadla
kdopak nám ji postaví?
Starý vařič není doma
a mladý to neumí.

Zavoláme na dealera
ač šel zrovna na pivo,
dá do žíly čtyři rány
a varna stojí nanovo!

---

Skákal pes,
přes oves!
Přes makovou louku,
šel za nim zfičenec,
místo pyka mouku.

Pejsku náš co děláš žes tak hyper stále?
Řeknu vám, až si dám
Šňup a skákal dále.

---

Prší, prší,
co se děje
smažka vodu k pyku leje
zaškrcená je ruka,
až v ní žíla popuká


Žíla už jí popukala,
Když jehlou uvnitř zakvedlala
"Žílo, už mi nepukej,
nechci skončit bezrukej."


Mámě o dávce ♪

19. června 2018 v 5:14 Prznění písniček
Nemusím už spát, to já vím
Jsi moje dávka, tak pojď se mi vzdát
Vždyť já o tom sním,
že zase půjdu si dát
Proto zůstávám tu s tebou
Na věky budeš v mých žilách uzamčená
Chci říct tou větou, že navždy dávko
zůstaneš má

Jsi moje dávka, moje dávka
V noci, už zas nepůjdu spát.
Jsi krásně sněhobílá, a blýskavá...
Chci si dát.

Chtěl jsem vždycky mít gram jen svůj
A s nikým se o něj nerozdělit
Vědět, že jsem chuj, já chtěl jsem sám s tebou být
A jak plynul čas, tak i já,
na sobě vidím žíly tvrdé... tak tu šlehu vzdáš,
Prosím, odpusť mi, že šňupnul jsem tě
Vrátil bych čas

Jsi moje dávka, moje dávka
V noci, už zase nepůjdu spát.
Jsi krásně sněhobílá, a blýskavá...
Mám tě rád.

Byl jsem malý dítě
a pořád si jen hrál,
vzpomínáš jak zabavovalas mi prášky,
který jsem fetoval,
předtím než s vysmaženou tváří
chodilas tajně brát,
já z domu jsem utíkal
a pak pochopil co na světě mám nejvíc rád:
na pyku ulítat.

Jsi moje dávka, moje dávka,
Kterou si potřebuju dát
Jsi krásně sněhobílá, což mi dává
Chuť si dát.
Jsi moje dávka, moje dávka,
I abstinenci bych chtěl pro tebe vzdát,
Jsi krásně sněhobílá, lepší než tráva
Jdu si dát.

Jasná zpráva ♫

19. června 2018 v 4:41 | Poison |  Prznění písniček
Zas smažíme - jasná zpráva,
Proč to pyko bereme furt dál,
Abstinovat abych se už bál.
Riskuju furt žíly tenčí,
Příští dávku, menší, nevím kam ji dám.
Kam se kouknu všude vpichy mám.

Staneš se fakt výřečnou,
Tu buchnu mi dej!
Sjedem se a půjdeme na túru...
Chytnem haldu společnou,
Když už všichni spěj,
My však s pykem dál zůstanem vzhůru
Bdělí vzhůru, v noci vzhůru.

Fet nám došel před úsvitem,
Máme stíhy, psychózu tu znám.
Nezávislost je prý jen sebeklam...

Staneš se zas výřečnou,
Více drog si přej!
Trefa vedle! Máš holka fakt smůlu.
Tuhle dávku báječnou,
Do žíly si dej.
Změníš se pak ve feťáckou stvůru
Hnusnou stvůru, z pyka stvůru.

Smažily jsme - jasná zpráva,
Nad ránem nám nezůstalo nic,
Snad nám dneska dealer prodá víc...

Stmívání

19. června 2018 v 3:49 Prznění pohádek
Isabella Snowová neměla sebemenší tušení, co se na ni chystá. Kdyby to věděla, nejspíš by zůstala se svou drahou matkou ve Phoenixu, a nestěhovala by se za svým papíčkem do zapadákova jménem Needles.
Když přijela, pršelo, ba přímo chcalo. Táta jménem Gustav ji vyzvedl na autobusovém nádraží, protože tato prdel světa nemá letiště. Přijel pro ni ve své ojeté felicii, kterou před pár měsíci koupil na eBayi od Pykové Karkulky.
"Bello, vítej doma!" zajásal a Belle bylo dle jeho načervenalých, přivřených očí hned jasné, že je zase...nebo spíš pořád zhulený jak paprika. Zhulený jak paprika byl totiž celý její život, tak ji to vlastně ani neudivilo. Ona sama byla abstinentka, zdržující se jakéhokoliv alkoholu, cigaret, drog, výherních automatů a dokonce i lidského masa. (Nebojte. Zvířecího samozřejmě také.)
Dalšího dne šla Bella poprvé do nové školy. Byla docela dobrá studentka, ale ne kvůli tomu, že by byla chytrá. Byla jen vychcaná. Obloukem se vyhla partičce studentů pokuřující marihuanovou cigaretu přímo před vchodem školy a vklouzla dovnitř. Sedla si do první lavice, což nebyl znak šprťáctví, ale její vychcanosti. "Pod lampou je největší tma!" říkala jí vždy maminka a Bella si tento fakt vzala k srdci. Když sedí v první lavici, nikoho nenapadne, že opisuje odpovědi při písemkách přímo z katedry, na níž ony odpovědi leží.
Přímo vedle ní si sedl mladík, jehož chemický odér šel cítit až do přilehlého lesíka, kde dusil nevinné veverky a sovičky s vyjetýma očima. Ty už tak nevinné nebyly.
Bella ho v duchu soudila. Ale musela uznat, že na smažku nevypadal nejhůř. Měl ještě všechny zuby, končetiny, nehty a zdálo se, že se občas i umyje. I tak ho ale soudila.
Mladík ji ale nesoudil. Ať nasával jak nasával, necítil z ní ani krystalek pyka. Byl jí fascinován a čím dál víc ho přitahovala. Nechápal, jak je možné, že někdo v Needles dokáže přežít bez drog v krvi nebo aspoň v nose, či plicích. Sám byl zrovna sjetý jak pneumatiky Gustavovy felicie, což byl u něj zlatý standard. Nikdy mu to však moc dlouho nevydrželo, kvůli vysoké toleranci. Jeho spotřeba pyka byla enormní, a vařiči z celého Needles občas nestíhali ukojit jeho závislost. Učitelům bylo jedno, že studenti fetují jak o závod. Například o kantorovi, který měl přijít na další hodinu bylo známo, že jede v heráku, a proto často do hodiny vůbec nepřijde. Dnešek byl právě jedním takovým dnem, a proto se Bella s tajemným mladíkem dali do řeči.
Vypadlo z něj, že se jmenuje Edward (přezdívka: Jsem hard), Toluen. Bella ho pořád soudila. Toluenovi byli ve škole známí jako podivíni a elitářské smažky, kteří průměrnými, i lehce nadprůměrnými feťáky opovrhovali a existenci abstinentů popírali.
Edward nedokázal pochopit, že z Belly necítí žádné drogy. Frustrovalo ho to. Na fet měl nos vycvičenější než policejní pes a skutečnost, že na světě existuje dívka, z níž necítí chemii, ani žádnou přírodní bylinu ho mátla, a nevěděl, co si o ní má myslet. Byl totiž jedním z těch lidí, co si o člověku ihned udělali obrázek na základě toho, co daná osoba fetovala. U Belly byl ale ztracený.
Tak na ni jen tak koukal a Bella si myslela, že je to nějaký fanatický úchyl, který si večer bude honit nad fotkou, kterou si někde potají pořídí, nebo stáhne z facebooku, a ve photoshopu upraví tak, aby měla větší prsa a zadek.
Když zazvonilo, Edward vystřelil ze dveří a zmizel. Bella si myslela, že z ní má takový strach, ale ve skutečnosti si šel jen píchnout další dávku, aby zahnal přicházející dojezd.
Po vyučování se všichni rozutekli smažit, hulit, čuchat, šnupat, nasávat...znáte to. Až na Edwarda, který se zdržel s další dávkou na záchodě a byl překvapený, že Bellu ještě vidí ve škole. Bylo tomu tak proto, že nefetovala, a neměla energii se rozutéct spolu s ostatními. Místo toho se pomalu šourala po chodbě směrem k východu a litovala, že si nepořídila auto, kolo, nebo aspoň koloběžku.
Edward, čerstvě nastřelený, ji na chodbě dohnal: "Počkej-Bello-Kam-Jdeš-Já-Tě-Miluju-Teda-Pardon-Můžu-Odvézt-Domů-Co-Ty-Na-To-Řekni-Jo-Prosím." vychrlil Edward rychlostí, která překonala kdejakého rappera, včetně Eminema a Marpa. Bella, která nerozuměla ani slovo se na něj otočila, nechápavě zamrkala a zeptala se: "Co?"
Dřív než stihla nesouhlasit, už byla tlačena směrem k Toluenově autu, z nějž se po otevření vyvalil oblak kouře, pravděpodobně z jeho ranního jointu, který ledabyle položil na palubní desku a nechal jej hořet. Bella, teď již sedící v autě stále plném dýmu se snažila nedýchat, ale i tak měla pocit, že se jí trochu mění vědomí a hloupne. Poprvé v životě byla omámená něčím jiným, než pohledem na statného a plodného samce, popřípadě na krásnou a chytrou samici. Bella je totiž bi. Bisexuální, bipolární a bilingvní.
Edward Toluen vyhodil mírně přihulenou Bellu před jejím domem, ačkoliv si nepamatovala, že by mu říkala adresu. Vlastně si adresu nepamatovala vůbec. Nepřemýšlela nad tím moc dlouho, vystoupila a zapadla...zpátky do sedačky. "Tývole," řekla. Edward se uchichtl: "Ehehehehe. Tenhle model jsem vypěstoval sám doma. Budeme spolu chodit? Ehehehe."
Tak si Bella našla prvního kluka.
Když ji byl Edward představit rodičům, poznala také zbytek Toluenových. Rodiče Carlisle (který na koksu vydělal majlant) a Esme (která už moc smažit nechce) a Edwardovy sourozence Alici (o víkendech kalící), Emmeta (co drobky pyka zametá), Rosalie (co se vždycky přestřelí), a Jaspera (který říkává: Ja-s-per-níkem neměl nikdy začínat!)
Jejich dům byl obrovský. Ještě aby ne, když každý ze sourozenců měl svou vlastní varnu a kus zahrádky, kde pěstovali co jim právě přišlo k chuti, a nebo dobře vydělávalo.
Bella celý večer pokukovala po Alici. I když byla vysmažená, vůbec ji nesoudila. V momentě, kdy Edward odešel chcát, jak Bellu nezapomněl informovat, Bella využila momentu, kdy byla s Alicí sama, a zeptala se jí, v čem jede.
"Většinou jedu v pyku, ale při zvláštních příležitostech neopovrhnu kvalitním koksem," řekla Alice a popotáhla nosem. Bella, právě zažívající flashback z THC, kterého se nadýchala v Edwardově autě, byla Alicí fascinována. Ba přímo přitahována! Přistihla se, jak Alici svléká pohledem, a Alice si toho všimla. Odtáhla Bellu do svého pokoje, kde...dělaly lásku.
Bella se s Edwardem ani nemusela rozcházet, protože je načapal a rozešel se s ní sám. Uraženě odkráčel do svého doupěte a mumlal si něco o zasraných lesbičkách.
Čas šel dál a Bella se o své nové partnerce a její rodině dozvídala zajímavé věci. Tak například, Toluenovi nevycházeli ven, pokud svítilo slunce. Ne proto, že by byli upíři, i když i to některé konspirační teoretiky v Needles napadalo. Bylo to proto, že jejich dům byl tak plný pyka, že v něm snad i spali, a proto byli pykem od hlavy až k patě pokrytí. Když pak vylezli na sluneční světlo, krystalky se začaly třpytit a budily tak dojem, že Toluenovi září. Ze začátku jim to bylo jedno, ale po jednom incidentu, kdy se pár smažek z chudinských rodin vrhlo na Toluenovy a začaly je ošňupávat, si to vycházení na sluníčko rozmysleli. Rovněž se o rodině dozvěděla, že když jsou čerstvě nastřelení, umí nadpřirozeně rychle běhat. Bella by to nahlas nepřiznala, ale drogy ji fascinovaly čím dál víc. Až se jednou svěřila Alici: "Chci být to, co ty." Alice vybouchla vzteky. "Nevíš, co říkáš! Smažkou nejsi na zkoušku, ale na celý život! Není to nějaký výstřelek módy, který ti přijde cool, je to životní styl!"
Bella tak dlouho naléhala a prosila, až jednou Alice svolila: "Nastřelím tě pykem, ale jen pod jednou podmínkou. Vezmeš si mě za ženu."
A tak byla svatba. Bella byla stejně bílá jako pyko, které hosté házeli na novomanželky, když se již sezdány vzdalovaly od oltáře. Opodál se na stromě houpal oběšený Edward, který nezkousl jak podraz od životní lásky Belly, ani svoji závislost.
Když přišlo na svatební noc, Bella si svlékla svatební šaty a pomalu se usadila na postel. Alice k ní pomalu přišla, v ruce svírala stříkačku s naředěným pykem a o chvíli později pomalinku penetrovala Bellinu ruku. Protože to bylo její poprvé, trochu ji to zabolelo. Lehce sykla, ale Alice byla něžná. S láskou, pomalinku tiskla píst a Bella slastně vydechla, když se blížilo vyvrcholení celého večera. Zavřela oči a zaklonila hlavu. "Ach, ano, pokračuj."
...A tak se Bella poprvé přendala. Opakovala to pak každý měsíc. Pak každý týden, každý den...každých pár hodin. Vypěstovala si takovou závislost, že na ni byla krátká i její žena Alice (co vždycky byla nejvíce), a tak se obrátily na pomoc Belliného otce Gustava. Ten byl pořád zhulenej, a tak mu bylo jedno, že jeho dcera sjíždí pykové svahy, ale souhlasil, že si ji doma nějakou dobu nechá na detox. Alice odjela pryč, aby Belle nezpůsobovala chutě.
A Bella seděla ve svém pokoji a tupě zírala z okna. Seděla tam dny. Týdny. Měsíce. Chybělo jí pyko. Na Alici si tou dobou už ani nevzpomněla, ale na pyko myslela dnem i nocí.
Jednou na ni zazvonil kamarád z dětství: Jacob (co se vždy vším překop) Crack, a vytáhl ji ven. Jacob nebyl klasický feťák, jako byli Toluenovi. Byl něco daleko horšího. Byl to nácek, alkoholik, volič Trumpa a člen Ku-Klux-Klanu a v neděli chodil do kostela ředit si svěcenou vodou. Nic nedělal napůl. Když fetoval, tak vždy do bezvědomí. Když mlátil lidi s jinou barvou pleti, než jeho vlastní, tak taky do bezvědomí. Ale častěji než cokoliv jiného si píchal steroidy.
S tímhle pošukem se Bella začala tahat následující týdny, aby nějak přežila absťáky po pyku. Párkrát si taky píchla nějaké steroidy, protože její závislost na jehle byla silnější než její soudnost, nicméně touhu po pyku to stejně nezahnalo.
Jacob ji učil jezdit na segwayi. Jednoho dne na něm málem vrazila do dopravní značky a ten adrenalin v ní vyvolal stejný pocit, jako když se přestřelí pykem a není si jistá, jestli to přežije. Měla pocit, že její život má najednou zase grády. Od té chvíle dělala jednu píčovinu za druhou, na což si i nechala napsat omluvenku od gynekologa do školy, aby měla více času: zkoušela jezdit autobusem bez placení, dveře s nápisem "k sobě" vždy otevírala od sebe, po chodníku z kostek chodila v podpatcích, když nesla Jacobovy steroidy v kabelce, tak je vytratila po cestě, pravděpodobně když si vytahovala mobil, sedla si ve svých bílých šatech na modrou lavičku s cedulí "čerstvě natřeno", prala červené oblečení dohromady s bílým oblečením práškem na černé, řekla Jacobovi, že je napůl mexičanka, hledala čisté jehly v popelnici za domem a nakonec vyhrabala ze země Edwardovu mrtvolu a ošňupala z něj veškeré pyko, v němž byl ještě stále obalen, ačkoliv už ho nebylo ani zdaleka tolik, protože zbytek sežrali červi a žížaly.
Bella, kterou náhle osvítilo, dostala geniální nápad a našla si dealera pyka, který byl po celém Needles známý tím, že ačkoliv si nepíchal, tak píchat chtěl, ale neměl s kým, a proto když byl dobrý, pouštěl si porno a měl ho v ruce klidně i sedm hodin.
Bella tedy měla své pyko. Jacob měl svoje steroidy. Gustav měl své hulení. A co se stalo s Alicí?
Odjela do Itálie fetovat s ještě elitářštější rodinou, než byli Toluenovi: Valiovi. Chvíli čekala, že pro ni třeba Bella přijede a odvede ji zpátky domů, ale pak doufat přestala a před láskou upřednostnila svou závislost, jak se konec konců dalo očekávat.
Zbytek Toluenovic rodiny se po pár letech přestěhoval do jiného města, jak to dělali každých pár let, když benga chytli stopu a začali je podezřívat, že mají co dočinění s varem pyka a nevysvětlitelnými úmrtími.
Bella se nakonec rozhodla vrátit ke své matce. Když odjížděla, pršelo, ba chcalo. Táta jménem Gustav ji odvezl na autobusovém nádraží, protože tato prdel světa nemá letiště. Ale pak ji přejel ve své ojeté felicii, kterou před pár lety koupil na eBayi od Pykové Karkulky.
"Bello, promiň." Zamžoural na mastný flek na vozovce a potáhl si z tučného jointa.
Na pohřeb...tedy na pohřbu se sjeli úplně všichni. Bellina máma, táta, Toluenovi, Crackovi, v čele s Jacobem, který přijel na segwayi, učitelé, gynekolog a dokonce i úplně cizí smažky, které prostě chtěly fetovat zadarmo.
I my jsme tam byly. Všichni fetovali až do rána, (toho, co přišlo za týden a půl) a Bellin hrob zasypali místo hlínou pykem, které bylo uvařeno speciálně pro tyto účely (čtěte: bylo velmi nekvalitní a nechtěly ho ani ty nejzoufalejší smažky.)
Nakonec přestalo pršet a vysvitlo slunce. A nejen Toluenovi, ale také všichni ostatní návštěvníci pohřbu se v okamžiku leskli jak psí kulky obalené krystalky toho nejlepšího pyka.
Duch Belly, který to veselí pozoroval z povzdálí popotáhl nosem. Jednou, dvakrát, třikrát...a vypařil se v malém obláčku dýmu, který by si někdo mohl jednoduše splést s kouřem z jointa, který vyfoukl Gustav směrem k setmělému nebi.

V pasti drogové závislosti

18. června 2018 v 21:17 | Poison
Když jsem začínala brát perník, nedělala jsem si iluze. Věděla jsem, že nejspíš skončím závislá. Věděla jsem to moc dobře. Ale šla jsem do toho i s tím. Tak moc mě lákaly způsoby, jimiž si člověk může změnit vědomí. O drogách jsem měla načteno vše, co načíst šlo a i proto jsem tušila, jak rychle to se mnou půjde ke dnu. Byla jsem mladá a byla jsem blbá, co dodat. První čára byla všechno, co jsem od ní očekávala...a bohužel, byla ještě i mnohem víc.

Je o deset let později a já právě sedím čerstvě nastřelená v posteli a píšu tenhle článek. Zrovna jsem si píchla a tak necítím nic jako výčitky nebo lítost, i když by pravděpodobně byly na místě obě dvě tyto emoce. Téma týdne mě zaujalo na první pohled. "Ve vlastní pasti." Nic na drogovou závislost nemůže sedět víc. Je to past, bludiště, do kterého se člověk uvrhne sám. Nikdo druhý vám tu první čáru totiž do nosu nenacpe. Ani první jehlu do žíly. Je to čin z vlastní vůle, a časem to bude to jediné, co vám bude připomínat, že vůbec nějakou vůli máte.
Ještě před pár hodinami jsem byla pevně odhodlaná abstinovat, zase. Abstinovala jsem poslední dva dny, dnešek byl třetí, a dneškem jsem taky skončila. Málokdy vydržím déle, než tři dny. V čem vlastně spočívá ta past?
Za těch deset let jsem přišla na to, že ji nevytvářejí drogy. Ne ty, na nichž vzniká "pouze" psychická závislost. Vytváří si ji totiž každý závislý sám.
Začala jsem brát drogy a bavilo mě to, byla to zábava, měla jsem spoustu nových zážitků a prožitků a svět byl v té pubertě najednou takový nějaký barevnější. Tehdy jsem ještě mohla přestat, ale nechtěla jsem.
Teď bych přestat chtěla, ale nemůžu.
Proč?
Protože každá další hodina od chvíle, co z vás vyprchá vaše droga je plná mučivé bolesti, se kterou můžete nakládat jak chcete, ale nikdy ji nic nepřehluší. Nejúčinnějším se prokázal být spánek, ale k čemu to je? K čemu spát, když sníte jen a jen o další dávce? K čemu spát, když se o pár hodin později probudíte do stejné bolesti, s jakou jste usínali, ne-li větší?
Na pervitinu nevzniká fyzická závislost. To ale neznamená, že se při psychických chutích a absťácích nemůžete svíjet v bolestech. Jsou věci jako tahle, které se nikde nedočtete, věci, které se dozvíte jen od závislých, se kterými většinou nemáte tu čest, když se poprvé rozhodujete, zda si dát. Já v pasti už jsem a i když hledám cestu ven a doufám, že ji jednou najdu, nic nemůže zaručit, že v této pasti nezůstanu už napořád. Chutě mě zatím vždycky stáhly zpátky. Psychická závislost totiž není o nic lepší, než ta fyzická. Psychická závislost je zrádná. Nepustí vás ani po dlouhodobé abstinenci a může se vrátit kdykoliv, i když už ji vůbec nečekáte.
Můj život se smrskl na touhnu dostat se z téhle pasti pryč, najít správný východ z bludiště a zase jednou ochutnat svobodu.
Ale už nikdy to nebudu mít tak lehké, jako jsem to měla ve chvíli, kdy jsem stála nad svou první čárou a chystala se udělat tu největší chybu svého života. Stála jsem před ní a mohla jsem odejít. Bez absťáků, bez chutí, bez bolesti. Svobodná.
Neudělala jsem to.
A jestli bych mohla mít jediné přání, bylo by to tohle: Když se náhodou ocitnete ve stejné situaci, jako já před deseti lety, vzpomeňte si na mě. Vzpomeňte si na jeden bezvýznamný článek, který jste četli, když jste surfovali po internetu a vzpomeňte si, že jedna náhodná feťačka vás prosí, ať si to rozmyslíte.
První čáru si můžete dát kdykoliv. Dnes, zítra, za rok, nebo ideálně nikdy.
Ale vzít ji zpět?
To už nejde. Možná si myslíte, že vás by se závislost týkat nemohla, protože to přece uděláte jen jednou. Nebo protože můžete přestat kdykoliv budete chtít. Ale pravdou je, že ta první lajna, která bude stát před vámi je jako to lano, na kterém právě balancujete. Stačí jeden chybný krok a ocitnete se ve stejné pasti, v jaké se nacházím já. Ve vězení, kde jste si sami svým věznitelem a kde klíče od cely jsou zastrčené v zámku vaší vlastní rukou.
Pravdou je, že z pasti vede jediná cesta ven. A pravdou je, že celou dobu tu cestu znáte. A tou možná nejkrutější pravdou je, že se po ní ve skutečnosti vydat nechcete. Protože touha chtít je to jediné, co závislý potřebuje k abstinenci. A bohužel je to většinou také to jediné, co závislému chybí.