Dívám se dívám

10. září 2018 v 1:24 | Poison |  Prznění písniček
Dívám se, je to třetí noc co bdíš
Co na stole se leskne dobře víš,
Stoupá a klesá tvoje hruď
A já nechápu, že zas mám chuť,
Stejnou jak doposud.
Když jehla k pístu přimkne se,
Ruka se ti už téměř netřese,
Jsi moc, zakrýt se to snaž.
Jsem zvědavej jak to uděláš, uděláš.
Budu na místě sedět strnutě,
A snad zaženu i ty zlý chutě.
Už do jehly krev se napouští,
Píst se stlačí, vše ze stříkačky ven vypouští,
Vypouští.
(ach!)
Chceš vidět kam to tentokrát dal,
Nejvystouplejší žíla jde vidět dál.
Je zcela nová, takže si jí važ!
Ne že ji celou rozmrdáš...
Však to znáš.
Tak se ptám, kolik jich uděláš
Tak se ptám, kolik jich uděláš
Celkem uděláš.
Co bude dál vůbec netuším,
Závislost, o které až moc dobře vím,
Slábne když se konečně unavím,
Ale stejně se jí už nezbavím,
Nezbavím.
A pak mi přiznáš, jak moc jseš,
Jsi v pasti ale snad to přežiješ,
Před sebou ještě tři dávky máš,
Doufám že na ně nespěcháš.
Co kdyby mě mí drazí přátelé
Nechali nastřelit si ty dávky tři celé,
Však z toho co už vím o sobě,
Vím, že se přendám jen pocitově,
Jen pocitově. (ach!)
Ve skutečnosti je to velký zvrat,
Musíš své feťácké já moc dobře znát.
Jsi moc, tak vše co děláš dobře zvaž.
Především to jestli to později uděláš.
Jak se znám, nejspíš to udělám.
Je to bezpečné, a je to plán.
Stoupá a klesá tvoje hrud'
Ležíš, máš na to zase pěknou chuť,
A ze čtyř zůstanou jenom tři,
Které se na později ušetří,
Ušetří.
A mně se vydržet to nezdaří,
Což však mé plány nezmaří
Zatím ještě trochu času máš
Vím že to nakonec uděláš
Pro sebe uděláš.
 

Párno nad hovno

25. srpna 2018 v 0:14 | Poison & Lilith |  Prznění pohádek
(Sma)žil, byl, jeden král, který šéfoval království kousíček od pohádkového lesa. Měl tři dcery, které mohly, nebo také nemusely být jeho, protože si král rád dopřál kvalitního jointa a plnou dýmku cracku, a nebylo by divu, kdyby jeho zhulené spermie raději usly, než konaly svou práci. Jinými slovy, možná střílel slepými. Ale on ani jeho zesnulá žena by to nepřiznali.
Vzhledem k tomu, že aktivně fetoval crack už 23 let, začalo se to projevovat i na jeho játrech, proto svolal radu starších, včetně vrchního dealera, šaška, kata a hajzlbáby, a po několika kolech jointa se v náladičce začali bavit o tom, kdo krále nahradí na trůnu, až skape.
Rokovali dlouho, protože zkuste si rokovat krátce po jointu. Nebo jim prostě jen čas ubíhal jinak. Kdoví.
Vzhledem k tomu, že jeho (nebo možná někoho jiného) dcery byly jeho jediní možní dědici, po hodinách či dnech rokování rada dospěla k závěru, že jedna z nich, možná...taky skončí na cracku. Teda, pardon. Bude vládnout.
Protože byl pan král paranoidní schizofrenik a měl za to, že jej dcery nenávidí a spřádají proti němu plány, do cracku mu dávají něco, co by mu mohlo uškodit na zdraví, všechen čistý kokain spotřebují dřív, než se dostane k němu, a navíc ho s oblibou stíhují, když je moc, tak se rozhodl království přenechat té, která ho jednoduše nenávidí nejméně.
I zavolal své (nebo šaškovy) dcery k sobě, a po tučném pávu, který vytáhnul ze svého jointa, s uchechtnutím pravil: "Bude vládnout ta, co vyhraje rap battle. Ha. Ha."
Dcery, už zvyklé na rozmary svého pantáty, protočily oči v sloup, a jaly se připravovat své diss-tracky.
(...o tři hodiny později)
Král, zjevně pobaven jejich šlechticko-vysmaženými rýmy, se kterými zápasily více, než s prvním nástřelem, nakonec přes slzy smíchu pravil: "Jen jsem si z vás dělal prdel, vy blbky. Též mi skočíte na všechno. Království dostane ta, která mě nenávidí nejméně. Tak, nejstarší (snad moje) dcero, pověz, jak 'miluješ' svého otce?"
Nejstarší dcera, trpící obzvlášť agresivní emočně nestabilní poruchou osobnosti nemohla rozdýchat potupu při rap battle, zvláště po tom, co její rýmy měly opravdu dobrou flow, vztekle vykřikla: "Takovému jako ty tady není rovno, i přes tvé nezdary...Mám tě ráda jako hovno, ty kokote starý." A s těmito slovy mrdla mikrofonem o zem a nečekajíc na odpověď jala se sjet do své komnaty.
Král při emočním výbuchu své dcery vytřeštil oči, otevřel ústa v údivu, a nevzpamatoval se, dokud mu králův pobočník nestrčil do otevřených úst dýmku napěchovanou crackem, nezapálil ji a neposkytl masáž plic, aby král vůbec crack vdechl. Pak řekl: "Páni. Tak hovno. To má přeci rád každý, zvlášť po tom, co se nemůže vysrat několik dní. Hovno přináší radost, spokojenost, euforii a je nezbytné k životu. Tato dcera mě má snad opravdu ráda!" Prohlásil zmatený král a pomyslel si, že tato dcera by mohla být králhovnou.
Nejstarší dcera, která poslouchala za dveřmi, protočila oči v sloup, a litovala, že pro účely rýmu nepoužila místo hovna slovo "průjem". Pak se šla normálně přendat minimálně tolik, jako to obvykle dělá Lilith.
Prostřední dcera, šokovaná emočním výbuchem své starší sestry, úplně zapomněla na taktiku, kterou plánovala zvolit aby získala království, a po pravdě řekla: "Já tě ráda nemám. Naopak tě nenávidím víc, než nenávidím poděl, když mám opravdu absťák. Jediné, co je mi útěchou, je to, že možná nejsem tvoje."
Král zajásal. Upřímnost bylo to poslední, co by čekal. Zatleskal: "Já nejsem paranoidní!" A nechal potrestat svého psychiatra nelidskou dávkou LSD, a s tímto ho hodil do hladomorny, ať mu ten drak pomůže ven, nebo ať skončí třeba s vlastní psychickou poruchou.
Nejmladší (možná, ale s nejmenší pravděpodobností jeho) dcera, Maruška, mezi rolníky známá jako Mároška, předstoupila před krále. Její ochromující úzkosti jí nedovolovaly cítit jakoukoliv jinou emoci, tedy se jí vztek ani nenávist netýkaly. Krále měla doopravdy ráda, protože díky němu mohla neomezeně krmit svou závislost na různých substancích. Potřebovala krále stejně, jako jednu z nich. A tak řekla: "Mám tě ráda jako...jako párno!" Láskyplně se usmála a zkontrolovala si svou oblíbenou žílu.
Král se rozohnil. "JAKO PÁRNO? PÁRNO JE KOKS PRO CHUDÉ, FETUJE HO KAŽDÝ BLBEC A JEŠTĚ SI TÍM ODJEBÁVAJÍ ŽÍ...ŽÍL..." a schvátil ho záchvat kašle, přičemž vykašlal chrchel krve.
"Jako párno!" přitakala Mároška s láskou v hlase a jiskrou v černých očích, jejichž původní barvu si již nikdo nepamatoval. Ani ona sama.
"Jdi do prdele, ty prachsprostá smažko, když mě nemáš radši, než všudepřítomnou drogu, kterou dovážíme ze sousední České Rapubliky za pár šušňů. Až nastanou takové časy, že bude lidem párno vzácnější nad hovno a upřímnost, potom budeš královnou. Pykovou. Pche."
Mároška si sbalila svých posledních pět psaníček a zvyklá skákat jak pan král pískne, otočila se na podpatku a odjebala se do prdele. Oči majíc plné slz a cévy plné pyka, vyšla směrem k pohádkovému lesu, který vy už moc dobře znáte. Ano. Tamten les.
Na své cestě minula Vlka, dvě pofidérní děti trousící krystalky párna kudy chodí, už dávno neabstinujícího prince, jemuž zlomila srdce Sněhurka, a různá jiná individua, se kterými se v lese potkat nechcete. A nebo spíš chcete, jak vás tak známe, vy dobytci.
Najednou zakopla o pařez, který při bližším ohledání nabyl tvar stařenky, která sbírala kouzelné houbičky. Vy víte které.
Naspeedovaná Mároška, velmi výřečná, babičku pozdravila. Veľmi pekne. Babička se s křupnutím v páteři zvedla, poděkovala a zeptala se na slzy v Mároščiných očích. "Víte, paní, já už fičím sedmej den v kuse bez spánku, tak mám suchý oči." Babička vytasila z ranečku Visinky. "Tady máš." Mároška si začala visinky natahovat do buchny a babička ji pleskla přes ruku: "Takhle ne, ty pičo, to není krokodýl! Do očí si to nalej!"
Ukecaná Mároška začala stařence vyprávět svůj životní příběh, aniž by o to byla požádána, ale naštěstí nebyl moc dlouhý, protože jí bylo teprve 14 let a díky fetu si toho stejně moc nepamatovala. Barvité vyprávění zakončila povzdechnutím, že ani nechce být pykovou královnou, ale přeje si, aby (možná) její otec uznal, že ho má opravdu ráda jako párno, a párno je její život, ačkoliv to pan král nepochopil.
Stařenka, která se na poslouchání příběhu pořádně zapastila nakonec vzala mladou smažku za ruku (neucukla, ačkoliv na hřbetu ruky měla bolavou hrču), a nabídla jí práci snů. Placená bude párnem, a ne malým množstvím.
Mároška nebyla schopna říct ne, ačkoliv stará paní trochu smrděla a vypadala děsivě. Závislost byla prostě silnější, a nekompromisní dojezd už ťukal na dveře, po tom, co všech pět psaníček sjela a s její tolerancí už to s ní nic neudělalo, krom dalších děr a odporných abscesů, které vytrvale ignorovala, pokud se přes ně zrovna nesnažila trefit žílu.
Když došly k babičce do chaloupky, Mároška, už velmi hladná a žíznivá, bez ostychu vyžrala spíž ve sklepě, vypila vědro vody na půdě, říhla si, prdla si, a teprve poté se rozhlédla po chaloupce. Najednou jí bylo jasné, o jakou práci snů tady půjde. O vařičích z nedaleké České Rapubliky slyšela už dost, a poznat jednoho jí netrvalo dlouho. Babička se jí zeptala: "Umíš škrtnout zápalkou? Poznáš po čuchu toluen? Oškrábeš ze sirek červený fosfor? Zajdeš k doktorovi s kašlem pro lahve solutanu? A utřeš si do sucha ruce předtím, než sáhneš na lithium?" Mároška horlivě přikyvovala a těšila se z nové kolegyně v práci. "Nic z toho sice abstolutně neumím, ale se správnou motivací se to naučím v rekordním čase. To budeš čumět, kuchtičko." Jak řekla, tak se ihned dala do studia učebnic chemie, neboť byla dívka pracovitá a závislá. (Na výsledcích své práce.)
Mezitím co mladá Mařka sloužila u babičky vařičky, žíly...pardon, žily její sestry v halucinogenním opojení, které bylo v království "in", a v nikdy nekončící euforii. Nejstarší sestra si ráda na stavech povídala se svými hovny, které začala sbírat místo céček, nebo followerů na Twitteru. Prostřední se naopak hroutila z přehnané upřímnosti sama k sobě, když si uvědomila, že je její život v naprostých sračkách, kterým její starší sestra dává i jména (a oblečky). Pan král, aby si pojistil, že se nejmladší dcera nikdy nevrátí vyhlásil fetování párna za trestnou činnost a přestal ho dovážet do království. Ten, kdo byl přistihnutý s buchnou plnou párna v žíle byl odsouzen k závislosti na heroinu a už nikdy se k němu nedostal žádný speed. Také si všimnul, že nejstarší dcera má hovna radši, než jeho, a že z té prostřední je psychická troska, která nedokáže ovládnout ani sebe, natož království. Takže byl zase v pasti a neměl nástupce na trůn, pro případ, že jeho příští dávka bude tou poslední. Po svolání zhulenecké rady tentokrát dospěli k závěru, že dalším možným nástupcem je mluvčí prasidenta sousední Rapubliky, který by se konečně mohl realizovat jako vládce stáda ovcí, aniž by byl demokraticky zvolen. Poddaní ale z představy, že jim vládne stejná ovce, jako jsou oni sami...eh, tedy, Ovčáček, nadšeni vůbec nebyli a tak fetovali o čtyřista dvacet, až drogy v království došly do jedné, sáčky byly posté přeředěny, stoly byly olízány a karty také.
Král začal panikařit, když už třetí hodinu nedostal svou dávku cracku a abstinenční příznaky se u něj rozvíjely zhruba stejnou rychlostí, s jakou Poison spadla do své závislosti.
Při zoufalém prohledávání hradu našel v exkomnatě Márošky zatoulané psaníčko pod postelí s nebesy, ve které nikdy nikdo nespal. Ačkoliv věděl, co je obsahem, toužebně párno narval do své dýmky a vyhulil ho na jeden zátah. Dalších 24 hodin fičel tak, že pročetl všechny knihy o drogách a lécích, v marné snaze najít dostatečnou alternativu za párno, které bylo zakázané a nedostupné. Našel pouze lék, který se jmenuje Adderall a všem hyperaktivním dětem v království ho zabavil. Stavy z něj ale nebyly takové, jaké si přál. Nakonec svíjející se v chutích zrušil prohibici párna a objednal ho několik tun. Z Rapubliky vařičů však nepřicházely dobré zprávy: všechno párno zfetovaly Poison s Lilith a tak tak stíhají ukojit jejich závislosti, natož aby ho mohli vyvážet.
Byl to trest pro všecky. - Lidé chodili jako zvadlí, bez života a radosti, a upadali v nemoci. - Sám král a jeho dcery onemocněli, protože jejich těla po vystřízlivění konečně zaregistrovala, že jejich imunita jim schází stejně, jako neplnoletým smažkám schází schopnost správně se rozhodovat v důležitých životních otázkách, jako třeba: "Mám si dát tu první čáru?"...
Velmi nekvalitní párno, které se do království dostalo jen zřídka z jiných států, bylo tak drahé, že si jej nemohl dovolit ani pan král. Lidé kvůli své dávce párna lhali, kradli a podělávali se, protože pro ně bylo vzácnější, než upřímnost.
Tu králi docvaklo, jak vzácný dar je párno, jak silná je závislost na něm, jak ho má teď sám rád a jak Márošce ublížil.
Té se ve vařičském doupěti tuze líbilo a dařilo dobře. Chaloupka hořela jenom jednou, a nevybouchla nikdy. Kupodivu.
Jednoho dne ji stará vařička postrčila ze dveří a řekla hrdým a láskyplným hlasem: "Naše výuka je u konce. Teď už tě čeká jen vysoká škola života. Vrať se domů a vydělávej řemeslem, jež ses naučila v mých službách."
"Ale babičko, jak mám jít domů, když mne otec poslal do prdele?" rozbrečela se Mároška a dostala náběh na psychózu. Tak jí stařenka řekla, co se děje u ní doma, protože na rozdíl od sjetého dítěte četla noviny a zajímala se o události ve světě.
Tak se, nyní už patnáctiletá Mařka, sebrala k odchodu. Ve dveřích jí stařenka řekla: "Vařila jsi dobře, takže za tři. Ale odměním se ti nad rámec tvé výplaty. Ber to jako odstupné. Co si žádáš?"
"Jen drobounký pytlíček plný párna, hermeticky uzavřený, abych ho mohla otci narvat do jeho nevymáchané huby."
"A jinšího si nic nežádáš? Já ti mohu všecko vykonat", ptala se ještě jednou babička vařička. - "Ne, fakt jen to párno. Ď."
"No, tak jak chceš, nic jiného jsem od tebe ani nemohla čekat, ty přendanče. Tu máš magickou buchnu: jak nejprv budou ruské tanky přejíždět lidi od východu, uteč na západ, jdi přes tři hrče, přeskoč popelnici, pak se tam postav, zabodni buchnu do země a sleduj ty čáry."
Mimo to jí dala babička plný dealerák párna a Mároška sa odjebala do prdele. Už zase.
"Zůstaň dobrá!" Volala za ní babička a mávala na rozloučenou.
Márošce bylo jasné, že bude víc, než jen dobrá, ale že bude nelidsky moc, jako obvykle.
Když dorazila zpátky na fotrův hrad, nikdo ji po roce nezřízeného fetování drog přímo z varu nepoznal.
Doslechla se, že je král nemocný a protože takovou špínu k panovníkovi pustit nechtěli, musela stráž podplatit tučnou čárou z pytlíku od babičky.
Král, který cosi v deliriu blekotal o svém prvním čoudu párna, už nebyl schopný udržet dýmku, proto jej Mároška nastřelila do žíly, která si o to říkala celý jeho život.
Na tento moment čekala. Ona, a podle reakce i pan král.
"PÁRNO!" zaradoval se, když rozdýchal nájezd, který překonal veškeré jeho feťácké zkušenosti. "Ženská stará, jak se ti odměním? Řekni co chceš a dostaneš to, krom párna, to je moje."
"Nic nežádám, starej, jen mě měj rád jako to párno!" odpověděla Mároška elektricky znějícím hlasem a pročísla si umaštěnou kštici. Tu král rozpoznal v té špíně svou nejmladší dceru, div neomdlel; prosil ji o odpuštění, ale ta mu jen kontrolovala puls, protože to vypadalo, že je fakt překopanej.
Rozneslo se hned po hradě i podhradí, že přišla nejmladší (domnělá) dcera krále a že přinesla párno; všichni jásali. - Starší sestry se netěšily tak z přítomnosti své sestry, jako z párna. Ale ona si toho přes svou převyndanost ani nevšimla, a pokud všimla, bylo jí to jedno. Každému, kdo přišel, dala trochu pyka, a když otec ve strachu o své párno buzeroval, aby všechny drogy nerozdala, vždy odpověděla. "Dost jich tu ještě, ty vole." - A vskutku, kolik párna se ubíralo z dealeráku, tolik tam zase přibylo. A nebyla to halda, viděli to všichni!
Král najednou ožil, uzdravil se a v euforii z jednoho nájezdu po nástřelu Márošku ustanovil pykovou královnou, což všichni ocenili a schvalovali. A nebo jim to bylo jedno, pokud byli moc.
Jednoho dne, 21. srpna blíže neurčeného roku přijely jakési tanky z východu, popsané nečitelným písmem. Ptali se na cestu do České Rapubliky, protože prý chtějí jejich párno. Mároška utekla na západ, šla přes tři hrče, přeskočila popelnici, pak se tam postavila, zabodla buchnu do země a sledovala ty čáry.
Ze země začal růst nejdříve tenký proutek, který sílil a rostl vzhůru, až z něj byl silný kmen - větve se rozpínaly donekonečna jako vesmír, a na nich rostly kosočtvercové listy pokryté krystalky čistého párna, které se v odpoledním slunci třpytily víc než rodina Toluenových kdesi v městečku Needles.
"OMG, to je pykový strom...PYKOVNÍK!" zařvala Mároška nadšeně a začala sklízet úrodu, která hned dorůstala.
Jednoho dne, když se rozhodla najít babičku vařičku, aby ji přivedla k sobě na hrad a odměnila ji, zjistila, že není nikde k nalezení. Babička vařička je totiž čarovná, a není blbá, proto, když si někoho vezme na zaučení do varny, po jeho odchodu varnu přesune, protože zaměstnanci veřejné bezpečnosti mají své nohsledy všude.
Párno v dealeráku nakonec došlo, ale nikomu to nevadilo, protože měli ve své zemi Pykovník, a svou vlastní vařičku, která si vařila už jen tak pro radost, vyhrála první místo v reality show Masterfet a přesně, jak slíbila babičce: byla dobrá.

Feťácká abeceda

11. srpna 2018 v 19:53 | Poison |  Prznění mix
A - Abstinence
B - Buchna
C - Cedník
D - Drogy
E - Extáze
F - Fentanyl
G - Gramy
H - Heroin (nebo Hrča)
I - Injekce
K - K-centrum
L - LSD
M - MDMA
N - Nástřel (nebo Nejmocnice)
O - O kolik čárek si musím ubrat, aby mě to nezabilo?
P - Párno
R - Rivotril
S - Smažka
T - Typičo já jsem moc
U - Už můžu dát další?
V - Vypřendanost
Z - Závislost, Zrecnutí
 


Perníková

1. července 2018 v 19:00 | Poison |  Prznění písniček
Vzpomínám když tehdá před lety, začala jsem střílet jako ty
zdál se to bejt docela dobrej nápad.
Na tekknoparty jsme smažili zběsile. Každá jsme měly čtyři promile.
A nad námi se začlo tenkrát smrákat.

Když jsme smažily drogy v údolí, řeklas: "Klidně si šlehni, vůbec to nebolí."
Ja byla tehdy náctileté dítě.
Poučena z předchozích nezdarů, nastřelila jsem se jen tak z rozmaru.
V tu chvíli mě pyko chytlo do své sítě.

Vzpomínám, byla to síla, celý život jsem o tom snila.
Pořádně jsem se tenkrát sjela, byla to střela... perníková.

S časem přišla jedna nehoda, že jsem ji přežila to je fakt náhoda.
Přešlehnutí a kdyby jen jedno za rok!
Po té době jsem byla už fakt hubená. A nejen to - též pořádně zrychlená.
Ale to nevadí, já mám na drogy nárok.

Starý, mladý nebo pitomý stříleli si do žil jako my
V hlavě se při nájezdu mravenci hemží.
A starej dobrej dealer náš, vsadím se že ho dodnes potkáváš.
Kapsa se mu krystalkama stále hemží

Vzpomínáš, už je to jinak, ale ty časy byly prima.
I ty jsi holka tehdá byla, taková celá, Perníková...

Vzpomínáš, jak jsi se měla
když jsi o pyku nevěděla
byla to taková krásná cela a byla celá...
Vzpomínáš, jak jsi se měla
když sis poprvé dala
byla to taková krásná cela a byla celá, Perníková.

Největší z nájezdů si přát

19. června 2018 v 19:10 |  Prznění písniček
Neboj, ten tah nekončí,
já se s párnem neloučím,
jsem rád, že feťák jsem.
Všechno co máš, mi prosím dej,
Zde na lžíci to vysypej,
já vím, jak správně se to ředit má,

Když feťák se přecení, dá přepal
je moc, vždyť už to dobře znáš.
Až stavy se rozleží,
A znova buchnu v ruce máš.
Snad už přišel's na to, proč smažíš rád
A že na párnu je nejlepší,
Když si po nájezdu jdeš zas dát.

Dealujeme ve vchodech,
pícháme si v podchodech,
kam se nikdo neodváží.
Jezdíme na černo tramvají
automaty nám nic nedají,
my jsme ti, stále po nájezdech hladoví

Pyku podřízený, přiznej, že
v hlavě máš, jen kdy si zas dáš.
Jen na tom ti záleží,
Tak klidně dál si smaž.
Už jsi přišel na to, proč pyko brát,
Že je z tvých lásek tou největší,
A jen kvůli nájezdům, chceš brát.

Všichni vyfičení, jsme dál,
Než si vůbec kdy přiznáš.
Závislost se nerozleží
Ten návyk navždy máš.
Já už přišel na to, proč ten prudký spád, co
vede do propasti ze všech největší,
tak do ráje nájezdů se vrať.

Spadnuls do propasti ze všech největší
Z níž už nemůžeš znovu vstát.

Nonstop

19. června 2018 v 18:22 |  Prznění písniček
Je tomu, už přibližně rok, co jsem spad také do tvrdých drog, však pro mámu, pořád jen hulič jsem.
Brácha ten hlídá jen svůj džob, v gay klubu, co jmenuje se "Bob"
Co dělám já, to nemaj ponětí.

Neznaj od pyka přísady, ty ve svým sejfu mám,
jen tobě můžu vážně říct, jsem vařič velikán.
Já smažím
Nonstop, vařím též nonstop a při únavě, nechodím spát.

Nonstop, na tahu jsem nonstop, a co pár hodin, mám chuť si dát.

Život je, občas k nasrání, občas též, průserem zavání, třeba tenkrát, když jsem se tak moc sťal.

Já nejsem, dítě mejdanů, jsem závislý, tím už zůstanu.
A to právě, přesně ty dobře víš.

Já nejsem dítě mejdanů, už dlouho nejsem fit.
Láká mě vůně párna snů, a chci ho kvanta mít,
Chci to brát
non stop, bez pauz a nonstop, a i s tolerancí, půjdu si dát.

Nonstop, já chci brát nonstop a to, co ze mě zbyde, bude brát dál.
Nonstop, já vařím nonstop a když razie přijde, budu se rvát.
Nonstop, já chci žít nonstop a po poslední dávce už nemůžu vstát...

Éčka, žerem éčka

19. června 2018 v 17:45 |  Prznění písniček
Dostal jsem právě na facebook vzkaz,
Jestli prý v pátek měl bych na ni čas,
Jistě že ano, já nejsem svatý,
Koláč ji dodám, na tekknopárty.

Koláčky sehnat, stačí jich pár,
Jak prase dát k tomu několik čar,
Až všechno mi dojde, dál nakoupit smím,
Bez toho se dealovat nenaučím.

Éčka, žerem éčka, nejsou to šméčka,
Každej víkend jsme totálně vyfáraní
Éčka, žerem éčka, tak co nám brání,
Pařit bez přestání do kóma či vyčerpání
Éčka

Po městě bloudím, kam teď jít mám?
Nevím kde jsem a tak se lidí ptám,
Lahváče cinkaj, v tašce co mám,
Někde na sobě - já už nevnímám.

Koláčky sehnat, stačí jich pár,
Jak prase dát k tomu několik čar,
Až všechno mi dojde, dál nakoupit smím,
Bez toho se dealovat nenaučím.

Éčka, zas jedem éčka, nejsou to šméčka,
A každej víkend jsme totálně vyfáraní
Éčka, žerem éčka, tak co nám brání,
Pařit bez přestání do kóma či vyčerpání

Tyhlety éčka, jsou však prý z péčka
A já jsem o tom vážně neměl zdání.
Šméčka, že šířím šméčka,
To neva když jsme až do rána vyfáraní
Éčka...

Voda živá

19. června 2018 v 8:25 |  Prznění písniček
Když končí se den a fetovat jdem,
pak na malou chvíli
Vrací se zpět, vzpomínky na fet
který do žil si střílím.
Všechny drogy co mám,
Vše co si naráz dám...
Mňam.

Když přichází noc, a já jsem fakt moc,
Dealer mi trochu schází,
Zjevit se měl krátce, obchod měl jít hladce,
Je to jeho prací
Však nezbylo mu nic,
A tady čím dál tím víc...

Ve mně navždy zůstává,
Pyko co v krvi zbývá
S ním se cítím živá,
Ač pomalu odeznívá.

Ve mně navždy zůstává
Pyko co v krvi zbývá,
Tiše odplouvá
A pomalu odeznívá...

Když končí se den a fetovat jdem,
nevnímám čas
Vracím se zpět a jdu se zas sjet,
snad pyko probudí nás
Zdá se nezbylo nic,
jenže čím dál tím víc ...

Ve mně navždy zůstává
Pyko co v krvi zbývá,
Už skoro za střízliva,
Víc a víc odeznívá

Ta myšlenka je vtíravá
Na pyko co mi zbývá
Jsem holt taková
Už se rozednívá

Jeden krystalek zůstává
Na sáčku ulpívá,
Uvnitř odpočívá.
Venku se zas stmívá.

V sáčku navždy zůstává
Smažka už usíná,
Pyko odeznívá...

Holka černooká

19. června 2018 v 5:55 |  Prznění písniček
Holka černooká, závislá budeš do roka
holka černooká nestřílej si tam.
Roztok se na lžíci točí,
Rozjede ti tvoje oči,
Holka černooká nestřílej to tam.

Holka černooká šňupni to pyko zhluboka
holka černooká já si s tebou dám.
Konec feťáckých radovánek,
Upadl ti tvůj nosánek
Holka černooká ten zbytek dej nám.

Holka černooká to není potok, to je stoka,
holka černooká, snad neředíš to tam?
Ve stoce je spousta špíny
Nastřelíš si kusy hlíny
Holka černooká nestřílej si tam.

Tohle dětem doma nezpívejte...

19. června 2018 v 5:40 |  Prznění písniček
Varna spadla, varna spadla
kdopak nám ji postaví?
Starý vařič není doma
a mladý to neumí.

Zavoláme na dealera
ač šel zrovna na pivo,
dá do žíly čtyři rány
a varna stojí nanovo!

---

Skákal pes,
přes oves!
Přes makovou louku,
šel za nim zfičenec,
místo pyka mouku.

Pejsku náš co děláš žes tak hyper stále?
Řeknu vám, až si dám
Šňup a skákal dále.

---

Prší, prší,
co se děje
smažka vodu k pyku leje
zaškrcená je ruka,
až v ní žíla popuká


Žíla už jí popukala,
Když jehlou uvnitř zakvedlala
"Žílo, už mi nepukej,
nechci skončit bezrukej."


Kam dál