Pykové království

24. října 2018 v 1:34 |  Prznění pohádek
Mladý muž, ve věku blíže neznámém jednoho pošmourného večera, po cestě z fesťáku potřeboval akutně na malou. I vydal se k veřejným záchodkům, otevřel kabinku a za omylem nezamčenými dveřmi nalezl jiného, ušmudlaného mladíka, jak údajně seká "led" na záchodovém prkýnku svou kartičkou zdravotní pojišťovny.

V jednom nedalekém království se dvěma perfektně normálním rodičům narodily dvě perfektně narušené děti. To starší byla blonďatá dívenka jménem Alza, její mladší sestra, Anče, byla přírodní zrzka a nikdo v království nepobíral, jak je to možné, jelikož královna byla bruneta a pan král blonďák...
Anča s Alzou měly krásný sourozenecký vztah. Praly se o jídlo, panenky, dělaly si naschvály, jakože si při běhu podrážely nohy, sváděly vše na tu druhou a navzájem na sebe žalovaly.
Alza měla zvláštní schopnost. Uměla totiž z ruky vykouzlit sníh, a na co nešikovně sáhla, to zmrazila. Jednoho dne si hrála s Ančou ve sklepeních hradu, kde vyčarovala velkou sjezdovou dráhu, kterou by v Alpách mohli závidět. Když Anča sněhové kopce potřetí sjížděla, spadla ze saní a zabořila se hlavou přímo do hromady sněhu. Zpanikařila a nadechla se...a pak tři dny nešla spát.
Rodiče si samozřejmě všimlii, že jejich šestiletá dcera při čtení pohádky usínání jen předstírá, a začali pátrat po odpovědích. Jelikož měli ještě z mládí toxickou psychózu, která jim zůstala i po deseti letech abstinence, jejich celý hrad byl paranoidně prošpikován skrytými kamerami, štěnicemi a kulomety proti dronům, které se záhadně objevují jen v noci a velmi nápadně svítí na obloze.
Zjistili tedy, že před třemi dny, kdy si Anča hrála s Alzou se jí po pádu do sněhu rozšířily zornice. Ano, kamery byly v rozlišení 4K. Král s královnou, kteří prosmažili mládí okamžitě identifikovali problém. Došlo jim, že problémem je spontánní varna párna uvnitř jejich starší dcery Alzy. Sice měli chutě jak kráva, ale zachovali se jako rodiče a vyhledali pomoc jejich známého bývalého streetworkera. Ten jim poradil, ať Alze znemožní používat ruce, tedy ať ji nechají si střílet tak dlouho, dokud o ně nepřijde. Rodiče pohoršeně streetworkera zavrhli, avšak z jeho rady si přeci jen vzali inspiraci. Alze nasadili rukavice, které jí znemožnily čarovat sníh, led, párno, no však víte. Tyto rukavice nemohla nikdy sundat. A jelikož rukavice byly fakt hezké, a Alza byla tak trochu fiflena, tak je ani sundávat nechtěla.
O pár dní později rodiče museli odjet na služební cestu lodí do království na vzdáleném ostrově, ale měli smůlu, a tak je jedna z velkých vln, které loď potopily, naředila a spláchla, jako by byli nějaký poděl, který skončil v záchodové míse.
Čas šel dál a sestry dospěly do věku, ve kterém neurození rodiče již vyhazují své potomstvo z domu...tedy, do světa, a mezitím, co z Alzy se vyklubala neskutečná asociální podivínka, její sestra Anče trpěla ADHD a toužila po společnosti lidí jakéhokoliv vyznání, rasy, orientace či barvy a přítomnosti vlasů, ale její období experimentování s krajní pravicí necháme stranou. Již delší dobu ji však přitahovaly drogy, zvláště po shlédnutí filmu My děti ze stanice ZOO, na který se poprvé podívala ve své naivitě s tím, že má opravdu ráda zvířátka. Od té doby snila o příteli, který by byl feťák jako Detlef a spolu by si prostitucí vydělávali na herák.
Do království jednoho dne přijel Heinz, který když uviděl Anču, zrudnul ve tváři jako kečup. Představil se a Anče z něj byla hned jelen. To ještě umocnilo, když jí řekl, že je v zemi ze které přichází velkým dealerem, který je žádaný všemi smažkami...a rekreačně i abstinenty.
Anča se okamžitě zamilovala a s Heinzem si dokonce dala svou první čáru párna. Najednou si vzpomněla na incident z dětství, a došlo jí, co se tenkrát stalo. To, co se s ní dělo nyní však byl slabý odvar toho, co si pamatuje z dřívějška, z čehož prostě nevěděla, protože je to prý "top kvalita. 10 z 10." S Heinzem začala plánovat velkou feťáckou budoucnost. Když se o tom dozvěděla její sestra Alza (použitím stalkovacího systému zděděného od rodičů), vzteky chtěla něco rozbít, ale protože si nechtěla poškodit své rukavice, sundala si je. Pak chvíli prskala vzteky, než ze své ruky vyprskla velkou sněhovou vločku, následovanou milionem dalších. A protože byla žárlivá a chtěla mít svou sestru jen a jen pro sebe, zdrhla pryč a doufala, že se Anči bude stýskat tak moc, že ji půjde hledat.
Doběhla až do hor, kde byl sníh přirozený i bez jejích schopností a tam si postavila vlastní palác celý z ledu. A protože už jí došlo, co je její sníh zač, prozpěvovala si u toho písničku, z níž ještě o rok později bude uchcávat jak cílová skupina, tak její emotivní maminky.
Na samotě v noci vyrábím sníh,
Třpytí se vždy v úsvitech.
Ten třpyt mi velmi známý je,
Trochu sněhu dám na plech.
Brát za gram litr, prodávat moudře taky těm,
Kdo poděl nepoznaj, ač je to s podivem.
Já byla od dětství vězněná,
"Skrývej ty drogy, nejsi dost zkušená."
Pár v žilách děr,
To všichni chcou,
Vstříc párnu jdou.
Najednou, najednou
chci odhalit varnu svou!
Najednou, najednou
Se mnou už nevyjebou.
Kdo si dá?
Buchnou a nebo sklem?
Dnes se vypřendám.
Sjet se podělem přece nepůjdem.
Ze závislostí války,
Se cesta dlouhá zdá.
Že prý: "Já to zvládnu!"
Přitom jsem bezmocná.
Já sjedu se, ať mocná jsem
Myslím že dnešek je tím dnem,
Kdy lajnu na stole chci mít,
Párno žít.
Najednou, najednou
Sjetá jsem, stojím na nohou.
Najednou, najednou
Mé drogy kvalitní jsou.
Kdo si dá?
Píst stlač...jsi sráč.
Na stavech ulétám.
Moc jsem a tak dám další
V množství neznámém
Ve mně dál se párno vaří
V krystalcích s chemismradem.
Mé myšlenky se tříští,
Jen jedna smysl má,
Že dnes mi závislost
Na párnu začíná!
Najednou, najednou
Můj sníh dává mi sílu svou,
Najednou, najednou
Všechny dávky mi najedou.
Kdo prachy dá,
Ten může brát fet můj!
Pykouř já rozmetám.
Radši si to do žíly aplikuj.

Mezitím v království se Anče dozvěděla, že Heinz není žádný velký dealer, ale pouhý propoj mezi jedním dealerem, kterého znal od základky a jeho příbuzným, majitelem velké firmy na kečupy. Tak se na něj vykašlala a odešla hledat jak Alzu, tak svou vysněnou feťáckou kariéru.
Z ničeho nic, když si odskočila do blízkého nočního klubu na toaletu, aby se neposrala z té zimy venku, narazila na záhadného mladíka, očividně feťáka, který si dával lajnu přímo na WC prkýnku kabinky, kterou se ani neobtěžoval zavřít.
"Co to děláš?" Zeptala se Anče fascinovaně, když pochopila, že je ten týpek už očividně dost mimo.
"Sekám led. Hehehe. Jeho prodejem si vydělávám, když zrovna není fesťáková sezóna, ale feťáková." Popotáhl mimoděk nosem. "Jsem člen skupiny Kryštof, říkej mi třeba Kryštof." Natáhl k ní ruku, aby si jimi mohli potřást, ale zapomněl, že v ní má ještě pořád svůj občanský průkaz, kterým sekal led na drobnější krystalky. Připomnělo mu to zážitek z mládí, kdy na záchodě potkal týpka s kartičkou zdravotní pojišťovny.
"Já jsem Anče," prohlásila Anče. "Můžu si dát taky jednu?" Vykouzlila ten nejmilejší výraz, jaký dovedla a Kryštof, který byl velký dealer a sem tam pustit nějakou 0,1 ho fakt nezabilo, přikývnul.
Tak se Anče zase sjela. Když vyprázdnila střeva, (Kryštof na ni taktně čekal před kabinkou) tak mu sdělila cíl své cesty, a to najít svou sestru a cestu do sraček.
Kryštof, který tvrdil, že nemá co lepšího na práci řekl, že se k ní přidá. Ve skutečnosti mu šlo tak trochu o to dostat se jí do kalhotek, protože byl hodně na zrzky.
Zajeli do blízkých hor, kde Anče tušila, že by se její asociální sestra mohla skrývat, a když narazili na obrovský zámek z ledu, tak se pro jistotu ještě i sjeli. Anče přistoupila k jednomu pilíři zámku a opatrně jej olízla. Bylo to párno.
"Je to z párna. Tady bude moje ségra."
"Tvoje ségra je vařič?!" Zeptal se Kryštof a ucítil chemický pach příležitosti vydělat love.
"Moje ségra mávne rukou a má kupu párna. Však uvidíš."
Vystoupali po schodech až do obrovské haly, kde Anče zavolala: "Alzo! Alzo! To jsem já, Anče, neschovávej se ty postižená asociální psychopatko!"
Nasraná Alza vylezla ze své komnaty, dotčená tím, jak ji její sestra urazila, ale zároveň potěšena tím, že ji šla hledat. Tato směs emocí v ní vyvolala takový přetlak, že explodovala v podobě přesně mířené obrovské dávky párna, která vlétla Anči přímo do nosu. (Jako vážně, bylo tam tak jedna šest, jedna sedm.)
Anči se udělalo zle a svalila se na podlahu. Alza zpanikařila.
"Ach ne, Anče, to jsem nechtěla! Odpusť mi to!"
Anči se mezitím rozšířily zornice na pětinásobek jejich obvyklé velikosti... a poté z předávkování odpadla.
Alza se zhroutila v hořkých slzách naředěného párna. Začala nahlas uvažovat: "Co by jí mohlo pomoct? Hej, ty, týpku!" zavolala na Kryštofa. "Polib ji, třeba jsi její opravdová láska a to ji zachrání!"
"Ale piču," řekl Kryštof a vytáhl plato léků s nápisem quetiapin. "Tenhle lék jí zachrání mozek, snižuje negativní účinky párna...a taky jeho účinky celkově. Proto ten lék neberu, i když bych se svou bipolární poruchou asi fakt měl."
Strčil Anči do úst tři růžové tabletky quetiapinu a trochu sněhu, který byl skutečným sněhem.
Anče se probrala do půl hodiny, a pak fičela ještě půl týdne. A pak půl měsíce, půl roku, půl života...a to první, i druhou.
Kryštof začal dělat pro Alzu dealera a království bylo oficiálně přejmenováno na Pykové.
Smažili tam totiž opravdu všichni, zásoba párna byla bezedná. Jeho ceny šly rapidně dolů. Dráž se prodávalo pouze v okolních zemích, především v Německu a v Polsku.
A stejně tak, jako nekonečná zásoba párna skončila až s Alzinou smrtí, se smrtí skončila i Ančina závislost.
 

Du domů

23. října 2018 v 22:31 |  Prznění písniček
Du domů, du hloub, du spát (aha)
Já du domů, du hloub, du spát
Já du domů a já du hloub, já du spát (kurva)
Je čas... čas…

Du domů, du hloub, du spát
já du domů, du hloub, du spát,
já du domů a já du hloub, já du spát (kurva)
Je čas...

Včera bylo fajn a dneska sem fakt v píči,
včera sem doma spal a dneska spím v posteli cizí,
příběh číslo 1, vidim ho teď, jak kdyby byl včera
Dám si dvacet u Anděla vzbudí mě střela,
nechám se unášet ve snech pryč,
pak domů pospíchám, však nemůžu najít od dveří klíč,
vystoupim ze vchodu s polštářem v podpaží, má to styl,
pro spánek půjdu dál, abych byl
Vyspanej zas,
Tak to mám rád.
Chuť lehnout si mám nemalou, a proto s blbou náladou a blbou větou
4x bombím svoji ženskou,
kurva, krávo, no tak se ztrať,
1 2 3 4 kroky, se otřepeš a šlofík dáš,
letíš k zemi dolu hned,
otáčíš kartu dalších krutých rán, na beton přistaneš
kurva, teď ti dám
lekci o tom jak si dvacet dávám, pro jednou zas, řikám ty jsi sráč
na svejch zádech ležím pevně, já sem v klidu,
můžu uspat i sám sebe (aha)
moje noha zebe, sem se přikryl a já přesto cejtim že se moje noha třepe…
Pořád
Víc a víc po spánku bažíš
usli sme spolu, bez mého vzdoru,
jako tým, teď ze zoufalosti fetuju,
kompoty ti sním, ty co v lednici byly,
nevidím nic, přichází tma, spím v ní sám
a kde spím já?
Fič pryč já du domů, furt hloub
se svojí hlavou unavenou a těžkou volbou, z mejdanu odcházím dříve než bych měl,
když du městem, využívám popelnice skel k tomu, abych si měl kde snít a abych věděl že…

Du domů, du hloub, du spát (kurva)
já du domů, du hloub, du spát,
já du domů a já du hloub, já du spát (kurva)
Je čas...

Du domů, du hloub, du spát
já du domů, du hloub, du spát,
já du domů a já du hloub, já du spát (kurva)
Je čas schrupnout!

Příběh číslo 2 se děje právě teď,
Je vo noc pozdějc, právě sem vystřelil z matrace,
Pyžamo a polštáře schovám zas, spal sem doma, měl sen, a budu ho mít zas
Spím sám, bez cíle, i ty si přej,
Spát někde na rohu, za vánočním stromečkem
Můj xicht je bílej, znavenej
Chceš postel koupit, tak ji kup,
Pak do peřin rychle hup,
Dojdeš do bodu, kdy noční klub, lidí shluk
I bez prášků, ty šašku, chceš už snít,
Postel od rodičů??
Budu ji chtít.
Víš jak drahý, je v mých peřinách pravé peří??
Nevíš??Tak uteč pryč,
Než tě můj chtíč
Dostihne, mám čas,
Rozumíš, sem lemra víš?
Prospal sem roků víc než sem chtěl,
Padám hloub sám se svym průserem
plyšové hračky z postele, na ty mi nekoukej,
ptáš se, kde jsem,
jsem pryč, ty vole, sem zhloup
Teď vezou mi novou postel černou, fakt moc velkou
(Mojí už sedmou)

Du domů, du hloub, du spát
já du domů, du hloub, du spát,
já du domů a já du hloub, já du spát (kurva)
Je čas lehnout.

Du domů, du hloub, du spát
já du domů, du hloub, du spát,
já du domů a já du hloub, já du spát

Víc a víc v posteli ležíš,
bděli sme spolu, tenkrát v únoru
jako tým, v létě ze zoufalosti fetuju,
o tobě sním, že by tě drogy probudily,
nevidím nic, přichází tma, spím v ní sám
a kdy spím já?
Fičíš pryč a mé peřiny domů mě zvou.


Dívám se dívám

10. září 2018 v 1:24 | Poison |  Prznění písniček
Dívám se, je to třetí noc co bdíš
Co na stole se leskne dobře víš,
Stoupá a klesá tvoje hruď
A já nechápu, že zas mám chuť,
Stejnou jak doposud.
Když jehla k pístu přimkne se,
Ruka se ti už téměř netřese,
Jsi moc, zakrýt se to snaž.
Jsem zvědavej jak to uděláš, uděláš.
Budu na místě sedět strnutě,
A snad zaženu i ty zlý chutě.
Už do jehly krev se napouští,
Píst se stlačí, vše ze stříkačky ven vypouští,
Vypouští.
(ach!)
Chceš vidět kam to tentokrát dal,
Nejvystouplejší žíla jde vidět dál.
Je zcela nová, takže si jí važ!
Ne že ji celou rozmrdáš...
Však to znáš.
Tak se ptám, kolik jich uděláš
Tak se ptám, kolik jich uděláš
Celkem uděláš.
Co bude dál vůbec netuším,
Závislost, o které až moc dobře vím,
Slábne když se konečně unavím,
Ale stejně se jí už nezbavím,
Nezbavím.
A pak mi přiznáš, jak moc jseš,
Jsi v pasti ale snad to přežiješ,
Před sebou ještě tři dávky máš,
Doufám že na ně nespěcháš.
Co kdyby mě mí drazí přátelé
Nechali nastřelit si ty dávky tři celé,
Však z toho co už vím o sobě,
Vím, že se přendám jen pocitově,
Jen pocitově. (ach!)
Ve skutečnosti je to velký zvrat,
Musíš své feťácké já moc dobře znát.
Jsi moc, tak vše co děláš dobře zvaž.
Především to jestli to později uděláš.
Jak se znám, nejspíš to udělám.
Je to bezpečné, a je to plán.
Stoupá a klesá tvoje hrud'
Ležíš, máš na to zase pěknou chuť,
A ze čtyř zůstanou jenom tři,
Které se na později ušetří,
Ušetří.
A mně se vydržet to nezdaří,
Což však mé plány nezmaří
Zatím ještě trochu času máš
Vím že to nakonec uděláš
Pro sebe uděláš.
 


Párno nad hovno

25. srpna 2018 v 0:14 | Poison & Lilith |  Prznění pohádek
(Sma)žil, byl, jeden král, který šéfoval království kousíček od pohádkového lesa. Měl tři dcery, které mohly, nebo také nemusely být jeho, protože si král rád dopřál kvalitního jointa a plnou dýmku cracku, a nebylo by divu, kdyby jeho zhulené spermie raději usly, než konaly svou práci. Jinými slovy, možná střílel slepými. Ale on ani jeho zesnulá žena by to nepřiznali.
Vzhledem k tomu, že aktivně fetoval crack už 23 let, začalo se to projevovat i na jeho játrech, proto svolal radu starších, včetně vrchního dealera, šaška, kata a hajzlbáby, a po několika kolech jointa se v náladičce začali bavit o tom, kdo krále nahradí na trůnu, až skape.
Rokovali dlouho, protože zkuste si rokovat krátce po jointu. Nebo jim prostě jen čas ubíhal jinak. Kdoví.
Vzhledem k tomu, že jeho (nebo možná někoho jiného) dcery byly jeho jediní možní dědici, po hodinách či dnech rokování rada dospěla k závěru, že jedna z nich, možná...taky skončí na cracku. Teda, pardon. Bude vládnout.
Protože byl pan král paranoidní schizofrenik a měl za to, že jej dcery nenávidí a spřádají proti němu plány, do cracku mu dávají něco, co by mu mohlo uškodit na zdraví, všechen čistý kokain spotřebují dřív, než se dostane k němu, a navíc ho s oblibou stíhují, když je moc, tak se rozhodl království přenechat té, která ho jednoduše nenávidí nejméně.
I zavolal své (nebo šaškovy) dcery k sobě, a po tučném pávu, který vytáhnul ze svého jointa, s uchechtnutím pravil: "Bude vládnout ta, co vyhraje rap battle. Ha. Ha."
Dcery, už zvyklé na rozmary svého pantáty, protočily oči v sloup, a jaly se připravovat své diss-tracky.
(...o tři hodiny později)
Král, zjevně pobaven jejich šlechticko-vysmaženými rýmy, se kterými zápasily více, než s prvním nástřelem, nakonec přes slzy smíchu pravil: "Jen jsem si z vás dělal prdel, vy blbky. Též mi skočíte na všechno. Království dostane ta, která mě nenávidí nejméně. Tak, nejstarší (snad moje) dcero, pověz, jak 'miluješ' svého otce?"
Nejstarší dcera, trpící obzvlášť agresivní emočně nestabilní poruchou osobnosti nemohla rozdýchat potupu při rap battle, zvláště po tom, co její rýmy měly opravdu dobrou flow, vztekle vykřikla: "Takovému jako ty tady není rovno, i přes tvé nezdary...Mám tě ráda jako hovno, ty kokote starý." A s těmito slovy mrdla mikrofonem o zem a nečekajíc na odpověď jala se sjet do své komnaty.
Král při emočním výbuchu své dcery vytřeštil oči, otevřel ústa v údivu, a nevzpamatoval se, dokud mu králův pobočník nestrčil do otevřených úst dýmku napěchovanou crackem, nezapálil ji a neposkytl masáž plic, aby král vůbec crack vdechl. Pak řekl: "Páni. Tak hovno. To má přeci rád každý, zvlášť po tom, co se nemůže vysrat několik dní. Hovno přináší radost, spokojenost, euforii a je nezbytné k životu. Tato dcera mě má snad opravdu ráda!" Prohlásil zmatený král a pomyslel si, že tato dcera by mohla být králhovnou.
Nejstarší dcera, která poslouchala za dveřmi, protočila oči v sloup, a litovala, že pro účely rýmu nepoužila místo hovna slovo "průjem". Pak se šla normálně přendat minimálně tolik, jako to obvykle dělá Lilith.
Prostřední dcera, šokovaná emočním výbuchem své starší sestry, úplně zapomněla na taktiku, kterou plánovala zvolit aby získala království, a po pravdě řekla: "Já tě ráda nemám. Naopak tě nenávidím víc, než nenávidím poděl, když mám opravdu absťák. Jediné, co je mi útěchou, je to, že možná nejsem tvoje."
Král zajásal. Upřímnost bylo to poslední, co by čekal. Zatleskal: "Já nejsem paranoidní!" A nechal potrestat svého psychiatra nelidskou dávkou LSD, a s tímto ho hodil do hladomorny, ať mu ten drak pomůže ven, nebo ať skončí třeba s vlastní psychickou poruchou.
Nejmladší (možná, ale s nejmenší pravděpodobností jeho) dcera, Maruška, mezi rolníky známá jako Mároška, předstoupila před krále. Její ochromující úzkosti jí nedovolovaly cítit jakoukoliv jinou emoci, tedy se jí vztek ani nenávist netýkaly. Krále měla doopravdy ráda, protože díky němu mohla neomezeně krmit svou závislost na různých substancích. Potřebovala krále stejně, jako jednu z nich. A tak řekla: "Mám tě ráda jako...jako párno!" Láskyplně se usmála a zkontrolovala si svou oblíbenou žílu.
Král se rozohnil. "JAKO PÁRNO? PÁRNO JE KOKS PRO CHUDÉ, FETUJE HO KAŽDÝ BLBEC A JEŠTĚ SI TÍM ODJEBÁVAJÍ ŽÍ...ŽÍL..." a schvátil ho záchvat kašle, přičemž vykašlal chrchel krve.
"Jako párno!" přitakala Mároška s láskou v hlase a jiskrou v černých očích, jejichž původní barvu si již nikdo nepamatoval. Ani ona sama.
"Jdi do prdele, ty prachsprostá smažko, když mě nemáš radši, než všudepřítomnou drogu, kterou dovážíme ze sousední České Rapubliky za pár šušňů. Až nastanou takové časy, že bude lidem párno vzácnější nad hovno a upřímnost, potom budeš královnou. Pykovou. Pche."
Mároška si sbalila svých posledních pět psaníček a zvyklá skákat jak pan král pískne, otočila se na podpatku a odjebala se do prdele. Oči majíc plné slz a cévy plné pyka, vyšla směrem k pohádkovému lesu, který vy už moc dobře znáte. Ano. Tamten les.
Na své cestě minula Vlka, dvě pofidérní děti trousící krystalky párna kudy chodí, už dávno neabstinujícího prince, jemuž zlomila srdce Sněhurka, a různá jiná individua, se kterými se v lese potkat nechcete. A nebo spíš chcete, jak vás tak známe, vy dobytci.
Najednou zakopla o pařez, který při bližším ohledání nabyl tvar stařenky, která sbírala kouzelné houbičky. Vy víte které.
Naspeedovaná Mároška, velmi výřečná, babičku pozdravila. Veľmi pekne. Babička se s křupnutím v páteři zvedla, poděkovala a zeptala se na slzy v Mároščiných očích. "Víte, paní, já už fičím sedmej den v kuse bez spánku, tak mám suchý oči." Babička vytasila z ranečku Visinky. "Tady máš." Mároška si začala visinky natahovat do buchny a babička ji pleskla přes ruku: "Takhle ne, ty pičo, to není krokodýl! Do očí si to nalej!"
Ukecaná Mároška začala stařence vyprávět svůj životní příběh, aniž by o to byla požádána, ale naštěstí nebyl moc dlouhý, protože jí bylo teprve 14 let a díky fetu si toho stejně moc nepamatovala. Barvité vyprávění zakončila povzdechnutím, že ani nechce být pykovou královnou, ale přeje si, aby (možná) její otec uznal, že ho má opravdu ráda jako párno, a párno je její život, ačkoliv to pan král nepochopil.
Stařenka, která se na poslouchání příběhu pořádně zapastila nakonec vzala mladou smažku za ruku (neucukla, ačkoliv na hřbetu ruky měla bolavou hrču), a nabídla jí práci snů. Placená bude párnem, a ne malým množstvím.
Mároška nebyla schopna říct ne, ačkoliv stará paní trochu smrděla a vypadala děsivě. Závislost byla prostě silnější, a nekompromisní dojezd už ťukal na dveře, po tom, co všech pět psaníček sjela a s její tolerancí už to s ní nic neudělalo, krom dalších děr a odporných abscesů, které vytrvale ignorovala, pokud se přes ně zrovna nesnažila trefit žílu.
Když došly k babičce do chaloupky, Mároška, už velmi hladná a žíznivá, bez ostychu vyžrala spíž ve sklepě, vypila vědro vody na půdě, říhla si, prdla si, a teprve poté se rozhlédla po chaloupce. Najednou jí bylo jasné, o jakou práci snů tady půjde. O vařičích z nedaleké České Rapubliky slyšela už dost, a poznat jednoho jí netrvalo dlouho. Babička se jí zeptala: "Umíš škrtnout zápalkou? Poznáš po čuchu toluen? Oškrábeš ze sirek červený fosfor? Zajdeš k doktorovi s kašlem pro lahve solutanu? A utřeš si do sucha ruce předtím, než sáhneš na lithium?" Mároška horlivě přikyvovala a těšila se z nové kolegyně v práci. "Nic z toho sice abstolutně neumím, ale se správnou motivací se to naučím v rekordním čase. To budeš čumět, kuchtičko." Jak řekla, tak se ihned dala do studia učebnic chemie, neboť byla dívka pracovitá a závislá. (Na výsledcích své práce.)
Mezitím co mladá Mařka sloužila u babičky vařičky, žíly...pardon, žily její sestry v halucinogenním opojení, které bylo v království "in", a v nikdy nekončící euforii. Nejstarší sestra si ráda na stavech povídala se svými hovny, které začala sbírat místo céček, nebo followerů na Twitteru. Prostřední se naopak hroutila z přehnané upřímnosti sama k sobě, když si uvědomila, že je její život v naprostých sračkách, kterým její starší sestra dává i jména (a oblečky). Pan král, aby si pojistil, že se nejmladší dcera nikdy nevrátí vyhlásil fetování párna za trestnou činnost a přestal ho dovážet do království. Ten, kdo byl přistihnutý s buchnou plnou párna v žíle byl odsouzen k závislosti na heroinu a už nikdy se k němu nedostal žádný speed. Také si všimnul, že nejstarší dcera má hovna radši, než jeho, a že z té prostřední je psychická troska, která nedokáže ovládnout ani sebe, natož království. Takže byl zase v pasti a neměl nástupce na trůn, pro případ, že jeho příští dávka bude tou poslední. Po svolání zhulenecké rady tentokrát dospěli k závěru, že dalším možným nástupcem je mluvčí prasidenta sousední Rapubliky, který by se konečně mohl realizovat jako vládce stáda ovcí, aniž by byl demokraticky zvolen. Poddaní ale z představy, že jim vládne stejná ovce, jako jsou oni sami...eh, tedy, Ovčáček, nadšeni vůbec nebyli a tak fetovali o čtyřista dvacet, až drogy v království došly do jedné, sáčky byly posté přeředěny, stoly byly olízány a karty také.
Král začal panikařit, když už třetí hodinu nedostal svou dávku cracku a abstinenční příznaky se u něj rozvíjely zhruba stejnou rychlostí, s jakou Poison spadla do své závislosti.
Při zoufalém prohledávání hradu našel v exkomnatě Márošky zatoulané psaníčko pod postelí s nebesy, ve které nikdy nikdo nespal. Ačkoliv věděl, co je obsahem, toužebně párno narval do své dýmky a vyhulil ho na jeden zátah. Dalších 24 hodin fičel tak, že pročetl všechny knihy o drogách a lécích, v marné snaze najít dostatečnou alternativu za párno, které bylo zakázané a nedostupné. Našel pouze lék, který se jmenuje Adderall a všem hyperaktivním dětem v království ho zabavil. Stavy z něj ale nebyly takové, jaké si přál. Nakonec svíjející se v chutích zrušil prohibici párna a objednal ho několik tun. Z Rapubliky vařičů však nepřicházely dobré zprávy: všechno párno zfetovaly Poison s Lilith a tak tak stíhají ukojit jejich závislosti, natož aby ho mohli vyvážet.
Byl to trest pro všecky. - Lidé chodili jako zvadlí, bez života a radosti, a upadali v nemoci. - Sám král a jeho dcery onemocněli, protože jejich těla po vystřízlivění konečně zaregistrovala, že jejich imunita jim schází stejně, jako neplnoletým smažkám schází schopnost správně se rozhodovat v důležitých životních otázkách, jako třeba: "Mám si dát tu první čáru?"...
Velmi nekvalitní párno, které se do království dostalo jen zřídka z jiných států, bylo tak drahé, že si jej nemohl dovolit ani pan král. Lidé kvůli své dávce párna lhali, kradli a podělávali se, protože pro ně bylo vzácnější, než upřímnost.
Tu králi docvaklo, jak vzácný dar je párno, jak silná je závislost na něm, jak ho má teď sám rád a jak Márošce ublížil.
Té se ve vařičském doupěti tuze líbilo a dařilo dobře. Chaloupka hořela jenom jednou, a nevybouchla nikdy. Kupodivu.
Jednoho dne ji stará vařička postrčila ze dveří a řekla hrdým a láskyplným hlasem: "Naše výuka je u konce. Teď už tě čeká jen vysoká škola života. Vrať se domů a vydělávej řemeslem, jež ses naučila v mých službách."
"Ale babičko, jak mám jít domů, když mne otec poslal do prdele?" rozbrečela se Mároška a dostala náběh na psychózu. Tak jí stařenka řekla, co se děje u ní doma, protože na rozdíl od sjetého dítěte četla noviny a zajímala se o události ve světě.
Tak se, nyní už patnáctiletá Mařka, sebrala k odchodu. Ve dveřích jí stařenka řekla: "Vařila jsi dobře, takže za tři. Ale odměním se ti nad rámec tvé výplaty. Ber to jako odstupné. Co si žádáš?"
"Jen drobounký pytlíček plný párna, hermeticky uzavřený, abych ho mohla otci narvat do jeho nevymáchané huby."
"A jinšího si nic nežádáš? Já ti mohu všecko vykonat", ptala se ještě jednou babička vařička. - "Ne, fakt jen to párno. Ď."
"No, tak jak chceš, nic jiného jsem od tebe ani nemohla čekat, ty přendanče. Tu máš magickou buchnu: jak nejprv budou ruské tanky přejíždět lidi od východu, uteč na západ, jdi přes tři hrče, přeskoč popelnici, pak se tam postav, zabodni buchnu do země a sleduj ty čáry."
Mimo to jí dala babička plný dealerák párna a Mároška sa odjebala do prdele. Už zase.
"Zůstaň dobrá!" Volala za ní babička a mávala na rozloučenou.
Márošce bylo jasné, že bude víc, než jen dobrá, ale že bude nelidsky moc, jako obvykle.
Když dorazila zpátky na fotrův hrad, nikdo ji po roce nezřízeného fetování drog přímo z varu nepoznal.
Doslechla se, že je král nemocný a protože takovou špínu k panovníkovi pustit nechtěli, musela stráž podplatit tučnou čárou z pytlíku od babičky.
Král, který cosi v deliriu blekotal o svém prvním čoudu párna, už nebyl schopný udržet dýmku, proto jej Mároška nastřelila do žíly, která si o to říkala celý jeho život.
Na tento moment čekala. Ona, a podle reakce i pan král.
"PÁRNO!" zaradoval se, když rozdýchal nájezd, který překonal veškeré jeho feťácké zkušenosti. "Ženská stará, jak se ti odměním? Řekni co chceš a dostaneš to, krom párna, to je moje."
"Nic nežádám, starej, jen mě měj rád jako to párno!" odpověděla Mároška elektricky znějícím hlasem a pročísla si umaštěnou kštici. Tu král rozpoznal v té špíně svou nejmladší dceru, div neomdlel; prosil ji o odpuštění, ale ta mu jen kontrolovala puls, protože to vypadalo, že je fakt překopanej.
Rozneslo se hned po hradě i podhradí, že přišla nejmladší (domnělá) dcera krále a že přinesla párno; všichni jásali. - Starší sestry se netěšily tak z přítomnosti své sestry, jako z párna. Ale ona si toho přes svou převyndanost ani nevšimla, a pokud všimla, bylo jí to jedno. Každému, kdo přišel, dala trochu pyka, a když otec ve strachu o své párno buzeroval, aby všechny drogy nerozdala, vždy odpověděla. "Dost jich tu ještě, ty vole." - A vskutku, kolik párna se ubíralo z dealeráku, tolik tam zase přibylo. A nebyla to halda, viděli to všichni!
Král najednou ožil, uzdravil se a v euforii z jednoho nájezdu po nástřelu Márošku ustanovil pykovou královnou, což všichni ocenili a schvalovali. A nebo jim to bylo jedno, pokud byli moc.
Jednoho dne, 21. srpna blíže neurčeného roku přijely jakési tanky z východu, popsané nečitelným písmem. Ptali se na cestu do České Rapubliky, protože prý chtějí jejich párno. Mároška utekla na západ, šla přes tři hrče, přeskočila popelnici, pak se tam postavila, zabodla buchnu do země a sledovala ty čáry.
Ze země začal růst nejdříve tenký proutek, který sílil a rostl vzhůru, až z něj byl silný kmen - větve se rozpínaly donekonečna jako vesmír, a na nich rostly kosočtvercové listy pokryté krystalky čistého párna, které se v odpoledním slunci třpytily víc než rodina Toluenových kdesi v městečku Needles.
"OMG, to je pykový strom...PYKOVNÍK!" zařvala Mároška nadšeně a začala sklízet úrodu, která hned dorůstala.
Jednoho dne, když se rozhodla najít babičku vařičku, aby ji přivedla k sobě na hrad a odměnila ji, zjistila, že není nikde k nalezení. Babička vařička je totiž čarovná, a není blbá, proto, když si někoho vezme na zaučení do varny, po jeho odchodu varnu přesune, protože zaměstnanci veřejné bezpečnosti mají své nohsledy všude.
Párno v dealeráku nakonec došlo, ale nikomu to nevadilo, protože měli ve své zemi Pykovník, a svou vlastní vařičku, která si vařila už jen tak pro radost, vyhrála první místo v reality show Masterfet a přesně, jak slíbila babičce: byla dobrá.

Feťácká abeceda

11. srpna 2018 v 19:53 | Poison |  Prznění mix
A - Abstinence
B - Buchna
C - Cedník
D - Drogy
E - Extáze
F - Fentanyl
G - Gramy
H - Heroin (nebo Hrča)
I - Injekce
K - K-centrum
L - LSD
M - MDMA
N - Nástřel (nebo Nejmocnice)
O - O kolik čárek si musím ubrat, aby mě to nezabilo?
P - Párno
R - Rivotril
S - Smažka
T - Typičo já jsem moc
U - Už můžu dát další?
V - Vypřendanost
Z - Závislost, Zrecnutí

Perníková

1. července 2018 v 19:00 | Poison |  Prznění písniček
Vzpomínám když tehdá před lety, začala jsem střílet jako ty
zdál se to bejt docela dobrej nápad.
Na tekknoparty jsme smažili zběsile. Každá jsme měly čtyři promile.
A nad námi se začlo tenkrát smrákat.

Když jsme smažily drogy v údolí, řeklas: "Klidně si šlehni, vůbec to nebolí."
Ja byla tehdy náctileté dítě.
Poučena z předchozích nezdarů, nastřelila jsem se jen tak z rozmaru.
V tu chvíli mě pyko chytlo do své sítě.

Vzpomínám, byla to síla, celý život jsem o tom snila.
Pořádně jsem se tenkrát sjela, byla to střela... perníková.

S časem přišla jedna nehoda, že jsem ji přežila to je fakt náhoda.
Přešlehnutí a kdyby jen jedno za rok!
Po té době jsem byla už fakt hubená. A nejen to - též pořádně zrychlená.
Ale to nevadí, já mám na drogy nárok.

Starý, mladý nebo pitomý stříleli si do žil jako my
V hlavě se při nájezdu mravenci hemží.
A starej dobrej dealer náš, vsadím se že ho dodnes potkáváš.
Kapsa se mu krystalkama stále hemží

Vzpomínáš, už je to jinak, ale ty časy byly prima.
I ty jsi holka tehdá byla, taková celá, Perníková...

Vzpomínáš, jak jsi se měla
když jsi o pyku nevěděla
byla to taková krásná cela a byla celá...
Vzpomínáš, jak jsi se měla
když sis poprvé dala
byla to taková krásná cela a byla celá, Perníková.

Největší z nájezdů si přát

19. června 2018 v 19:10 |  Prznění písniček
Neboj, ten tah nekončí,
já se s párnem neloučím,
jsem rád, že feťák jsem.
Všechno co máš, mi prosím dej,
Zde na lžíci to vysypej,
já vím, jak správně se to ředit má,

Když feťák se přecení, dá přepal
je moc, vždyť už to dobře znáš.
Až stavy se rozleží,
A znova buchnu v ruce máš.
Snad už přišel's na to, proč smažíš rád
A že na párnu je nejlepší,
Když si po nájezdu jdeš zas dát.

Dealujeme ve vchodech,
pícháme si v podchodech,
kam se nikdo neodváží.
Jezdíme na černo tramvají
automaty nám nic nedají,
my jsme ti, stále po nájezdech hladoví

Pyku podřízený, přiznej, že
v hlavě máš, jen kdy si zas dáš.
Jen na tom ti záleží,
Tak klidně dál si smaž.
Už jsi přišel na to, proč pyko brát,
Že je z tvých lásek tou největší,
A jen kvůli nájezdům, chceš brát.

Všichni vyfičení, jsme dál,
Než si vůbec kdy přiznáš.
Závislost se nerozleží
Ten návyk navždy máš.
Já už přišel na to, proč ten prudký spád, co
vede do propasti ze všech největší,
tak do ráje nájezdů se vrať.

Spadnuls do propasti ze všech největší
Z níž už nemůžeš znovu vstát.

Nonstop

19. června 2018 v 18:22 |  Prznění písniček
Je tomu, už přibližně rok, co jsem spad také do tvrdých drog, však pro mámu, pořád jen hulič jsem.
Brácha ten hlídá jen svůj džob, v gay klubu, co jmenuje se "Bob"
Co dělám já, to nemaj ponětí.

Neznaj od pyka přísady, ty ve svým sejfu mám,
jen tobě můžu vážně říct, jsem vařič velikán.
Já smažím
Nonstop, vařím též nonstop a při únavě, nechodím spát.

Nonstop, na tahu jsem nonstop, a co pár hodin, mám chuť si dát.

Život je, občas k nasrání, občas též, průserem zavání, třeba tenkrát, když jsem se tak moc sťal.

Já nejsem, dítě mejdanů, jsem závislý, tím už zůstanu.
A to právě, přesně ty dobře víš.

Já nejsem dítě mejdanů, už dlouho nejsem fit.
Láká mě vůně párna snů, a chci ho kvanta mít,
Chci to brát
non stop, bez pauz a nonstop, a i s tolerancí, půjdu si dát.

Nonstop, já chci brát nonstop a to, co ze mě zbyde, bude brát dál.
Nonstop, já vařím nonstop a když razie přijde, budu se rvát.
Nonstop, já chci žít nonstop a po poslední dávce už nemůžu vstát...

Éčka, žerem éčka

19. června 2018 v 17:45 |  Prznění písniček
Dostal jsem právě na facebook vzkaz,
Jestli prý v pátek měl bych na ni čas,
Jistě že ano, já nejsem svatý,
Koláč ji dodám, na tekknopárty.

Koláčky sehnat, stačí jich pár,
Jak prase dát k tomu několik čar,
Až všechno mi dojde, dál nakoupit smím,
Bez toho se dealovat nenaučím.

Éčka, žerem éčka, nejsou to šméčka,
Každej víkend jsme totálně vyfáraní
Éčka, žerem éčka, tak co nám brání,
Pařit bez přestání do kóma či vyčerpání
Éčka

Po městě bloudím, kam teď jít mám?
Nevím kde jsem a tak se lidí ptám,
Lahváče cinkaj, v tašce co mám,
Někde na sobě - já už nevnímám.

Koláčky sehnat, stačí jich pár,
Jak prase dát k tomu několik čar,
Až všechno mi dojde, dál nakoupit smím,
Bez toho se dealovat nenaučím.

Éčka, zas jedem éčka, nejsou to šméčka,
A každej víkend jsme totálně vyfáraní
Éčka, žerem éčka, tak co nám brání,
Pařit bez přestání do kóma či vyčerpání

Tyhlety éčka, jsou však prý z péčka
A já jsem o tom vážně neměl zdání.
Šméčka, že šířím šméčka,
To neva když jsme až do rána vyfáraní
Éčka...

Voda živá

19. června 2018 v 8:25 |  Prznění písniček
Když končí se den a fetovat jdem,
pak na malou chvíli
Vrací se zpět, vzpomínky na fet
který do žil si střílím.
Všechny drogy co mám,
Vše co si naráz dám...
Mňam.

Když přichází noc, a já jsem fakt moc,
Dealer mi trochu schází,
Zjevit se měl krátce, obchod měl jít hladce,
Je to jeho prací
Však nezbylo mu nic,
A tady čím dál tím víc...

Ve mně navždy zůstává,
Pyko co v krvi zbývá
S ním se cítím živá,
Ač pomalu odeznívá.

Ve mně navždy zůstává
Pyko co v krvi zbývá,
Tiše odplouvá
A pomalu odeznívá...

Když končí se den a fetovat jdem,
nevnímám čas
Vracím se zpět a jdu se zas sjet,
snad pyko probudí nás
Zdá se nezbylo nic,
jenže čím dál tím víc ...

Ve mně navždy zůstává
Pyko co v krvi zbývá,
Už skoro za střízliva,
Víc a víc odeznívá

Ta myšlenka je vtíravá
Na pyko co mi zbývá
Jsem holt taková
Už se rozednívá

Jeden krystalek zůstává
Na sáčku ulpívá,
Uvnitř odpočívá.
Venku se zas stmívá.

V sáčku navždy zůstává
Smažka už usíná,
Pyko odeznívá...

Kam dál